Vítejte u multimediálního občasníku Keigiho krystalka!

Vítáme vás u dalšího vydání multimediálního občasníku Keigiho krystalka. Dnes se budeme věnovat podivnostem kolem stavby domu jednoho z členů naší komunity, podělíme se s vámi o překvapující výsledek naší zahraniční cesty a především se zaměříme na šokující skutečnosti ukryté za zdánlivě nevinné dětské úsměvy. To vše už za okamžik. Zůstaňte s námi.

≈ ≈ ≈

Veškeré zveřejněné informace
i obrázky jsou falešné.
Objevují se zde urážky,
pomluvy a sprostá slova,
takže by to nikdo neměl číst ...
... možná.

≈ ≈ ≈

reklama

konec reklamy

1) Udělat krystalku a vymyslet si vychytralou omluvu pro ty, které v krystalce zneužiju (ať už textem, či fotografií) = abych se vyhnul lynčování

2) Pokračovat v přepisu vyhrabaných textů

3) Pokračovat v mrvení si designu blogu a to fází "v praxi"; důležitá osobní poznámka: nejdřív si všechno zálohuj, střevo!

4) Doupravit do galerie vybrané fotky, nauploadovat a galerii otevřít

5) Pustit sem Káču a anduláky, než mi z nich jebne v kouli

Dneska jsem si dal s obědem na čas. Venku je krásně, pravidelný víkendový spolubydlící a spolustrávník otěcko vyvezl sestřinu rodinku do ZOO, Kačka se napucla těstovin a rýže, Bílá s Modrým spokojeně likvidují záclonu v pokoji, tak kam spěchat. Pěkně klídek, pijánko. Dobrou chuť! :)

To "mastné" není omastek, alébrž štáva z masa obarvená paprikou a carry :)

Když se narodila neteř, vlastně ne, až když povyrostla ... ale to je jedno. Zkrátka a dobře, před pár lety jsme vyhrabali ze sklepů staré krabice s poklady našeho dětství. Vedle stavebnice Merkur a řady stolních deskových her jsem tam našel tři angličáky, čtyři postavičky šmoulů z gumy, raketu co svítí, dvě hopsakoule, plechového fotbalistu s drátěnou brankou a plechovým brankářem na tyči, jednoho 15cm meďáka na setrvačník, pár dalších drobností a spoustu vzpomínek.

Jednu hračku jsem ale v žádné krabici hledat nemusel. Když mi byly 4 roky, dostal jsem k Vánocům medvídka. Nevím, proč jsem si ho tak oblíbil. Ani nemá jméno. Je to jen "méďa". Nepamatuju si, že bych si s ním opravdu někdy hrál, jen byl pokaždé někde kousek ode mne. Na posteli, stole, poličce, v knihovně. Jednou byl na pokraji zkázy, to když se mu rozpáral zadeček, odpáralo oko a téměř upadla hlava. Pak jsme se vrátili z letních prázdnin u babičky a můj méďa byl vyspravený. Díky mami, díky tati.

To už bude tak 15 let. Od té doby potřeboval šití ještě dvakrát. Hlavu má nakřivo, jednu nohu drobátko vychýlenou a na dotek připomíná hrubý koberec. Ale co na tom?

A co vy? Taky máte podobného přítele?

Něco malého ke hraní pro pamětníky ;)

Když tak koukám na mnou zazáložkované blogy, začal jsem mít pocit, že mi tu něco chybí. Ano, jsou to mrňata, škvrňata, prckové a ďáblíci! A protože strejdové bydlící pět minut daleko jsou ideální a levnou hlídací službou, udělat pár fotostřípků není problém :).

PŘEDVELIKONOČNÍ HLÍDÁNÍ

Na tomhle ségřiným kole budu jezdit taky. Jen co mi na prdelce nebude vadit ten ranec.

Už jsem měl na Ploše v těch "Nový objekt - Textový dokument(1-cokoliv).txt" zmatek, takže probírám, vybírám a zajímavůstky před dylítem zachráním tady v zápisníku (protože sám si vtipy nepamatuju). Tyhle perly jsem posbíral porůznu a upozorňuju předem, že některé jsou minimálně 15+ ;).

BONUS ;)

Sedí dvě sovy v noci na stromě a jedna povídá:
"Huuuu!"
Druhá na to:
"Si piča ...co mě strašíš?!"

M: H - e - l - e ... o n o - t o ... funguje!

B: Jasně, že to funguje.

M: Takže si můžeme psát co chceme?

B: Budeme psát deníček, stejně jako to psisko. Kde vůbec je?

M: V kuchyni pod stolem. Slyšel jsem ji chrápat.

B: Dobře. Tak já začnu s uvítáním.

1) Vytvořit strip pro Ohnětovu soutěž.

2) Konečně zpracovat fotky z minulého týdne a otevřít si také galerii.

3) Pracovat na designu blogu, resp. vyzkoušet si mrvení designu nejdřív u sebe, než ho začnu mrvit Koblize.

4) Je pomalu čas na novou krystalku = vyslat špióny.

5) Vyhrabat texty z posledních 10 dnů a přepsat je na blog, než je zase zašantročím a najdu až za rok v zálohách.