M: H - e - l - e ... o n o - t o ... funguje!
B: Jasně, že to funguje.
M: Takže si můžeme psát co chceme?
B: Budeme psát deníček, stejně jako to psisko. Kde vůbec je?
M: V kuchyni pod stolem. Slyšel jsem ji chrápat.
B: Dobře. Tak já začnu s uvítáním.
M: Já začnu!
B: Já jsem ženská, mám přednost.
M: Ale já jsem starší!
B: Nezačínej s tím zase, nebo ti vyklovu peří.
M: Když ses chtěla včera mazlit, to jsem ti byl dobrej, viď?
B: Začnu já a hotovo!
M: Ale ...
B: Dávej bacha, kadíš mu na klávesnici! Pozná, že jsme tu byli.
M: Prdlajs. Trefil jsem to mezi, propadlo to dovnitř.
B: Ahoj lidi. Já ...
M: To není spravedl-
B: Kušuj! Ahoj lidi, já jsem Bílá, tenhle vedle je Modrej.
M: Pepík mi říkaj.
B: Neříkaj. Keigi ti tak neříká.
M: Ten ne. Ale stejně jsem Pepík.
B: Nejsi, byl. Ale pořád ti říkal Bobíku, protože se mu to pletlo. Tak ti říká Modrej a mě Bílá. Pokračuj.
M: Já jsem adaptovanej.
B: Adoptovanej, ty ptáku.
M: Adoptovanej. Koupili si mě k dětem z jednoho krámu, jenže se mi nelíbili ...
B: Ty ses jim nelíbil! Nechtěl ses naučit mluvit, na zobáku měl svrab, který ti musel Keigi potírat olejem, a když sis pak vzteky ukousnul jeden prst, protože ti na jeden den přikryli klec utěrkou, pořídili si jinýho od chovatele a tebe dali ke Keigimu.
M: Hergot, nepleť se mi do toho! Chtěla si začít, začala. Tak teď nech mluvit mě.
B: Fňňň ...
M: Ty ses taky vybarvila, moje milá. Říká ti sice Bílá, ale když si tě přinesl, abych tu nebyl sám, bylas žlutá. Bych chtěl vidět tvoje rodiče.
B: Co má jako bejt? To je náhodou normální, že se přepeříš.
M: Já se nepřepeřil.
B: ...
M: ...
B: Tak se nezlob. Pojď, ještě něco napíšem.
M: Piš ty ...
B: Ach jo ... Bydlíme spolu v jedné kleci, že jo?
M: ...
B: Máme tam spoustu krmítek, se kterými se dá krásně lomcovat. Ve dvou je zrní, v jednom voda a do dvou dalších dostáváme různé dobrůtky a blbůstky na hraní-
M: No, třeba balónek! Ten mám hrozně rád. Uprostřed má zvoneček, a když se vyhodí do vzduchu, tak ...
B: Vždyť pokračuj.
M: ... tak cinká.
B: Zvoní.
M: Cinká.
B: Zvoní.
M: Cinká!
B: Zvoní!
M: Cinká!!
B: ...
M: Cinká .. Občas zazvoní, ale spíš cinká. Jen si musí jeden dávat pozor, aby si ho nenahodil nad sebe. To jsem takhle jednou udělal a spadl mi na hlavu-
B: To nemusíš psát, to každej pozná.
M: Polib si peroutku!
B: Ty mi vlez na křídlo, ty máčo urážlivý.
M: Tohle já nebudu poslouchat. Letím provokovat psisko, s ním je aspoň sranda a neštěká na mě v jednom kuse jako ty. Počkej až příjde Keigi, budu si s ním celý večer povídat a k tobě ho nepustím.
B: ...
M: Fňňň ... frrrrrrr ...
B: Pepíčku, počkej! Já poletím s tebou ...
M: ... frrrrrrr frrrrrrr ...
B: Tak se zatím mějte, my zase napíšem ... Pepíčku, počkej! Budeme dělat tuli tuli, jo?!