Bílá a Modrej hlásí příchod!

M: H - e - l - e ... o n o - t o ... funguje!

B: Jasně, že to funguje.

M: Takže si můžeme psát co chceme?

B: Budeme psát deníček, stejně jako to psisko. Kde vůbec je?

M: V kuchyni pod stolem. Slyšel jsem ji chrápat.

B: Dobře. Tak já začnu s uvítáním.

M: Já začnu!

B: Já jsem ženská, mám přednost.

M: Ale já jsem starší!

B: Nezačínej s tím zase, nebo ti vyklovu peří.

M: Když ses chtěla včera mazlit, to jsem ti byl dobrej, viď?

B: Začnu já a hotovo!

M: Ale ...

B: Dávej bacha, kadíš mu na klávesnici! Pozná, že jsme tu byli.

M: Prdlajs. Trefil jsem to mezi, propadlo to dovnitř.

B: Ahoj lidi. Já ...

M: To není spravedl-

B: Kušuj! Ahoj lidi, já jsem Bílá, tenhle vedle je Modrej.

M: Pepík mi říkaj.

B: Neříkaj. Keigi ti tak neříká.

M: Ten ne. Ale stejně jsem Pepík.

B: Nejsi, byl. Ale pořád ti říkal Bobíku, protože se mu to pletlo. Tak ti říká Modrej a mě Bílá. Pokračuj.

M: Já jsem adaptovanej.

B: Adoptovanej, ty ptáku.

M: Adoptovanej. Koupili si mě k dětem z jednoho krámu, jenže se mi nelíbili ...

B: Ty ses jim nelíbil! Nechtěl ses naučit mluvit, na zobáku měl svrab, který ti musel Keigi potírat olejem, a když sis pak vzteky ukousnul jeden prst, protože ti na jeden den přikryli klec utěrkou, pořídili si jinýho od chovatele a tebe dali ke Keigimu.

M: Hergot, nepleť se mi do toho! Chtěla si začít, začala. Tak teď nech mluvit mě.

B: Fňňň ...

M: Ty ses taky vybarvila, moje milá. Říká ti sice Bílá, ale když si tě přinesl, abych tu nebyl sám, bylas žlutá. Bych chtěl vidět tvoje rodiče.

B: Co má jako bejt? To je náhodou normální, že se přepeříš.

M: Já se nepřepeřil.

B: ...

M: ...

B: Tak se nezlob. Pojď, ještě něco napíšem.

M: Piš ty ...

B: Ach jo ... Bydlíme spolu v jedné kleci, že jo?

M: ...

B: Máme tam spoustu krmítek, se kterými se dá krásně lomcovat. Ve dvou je zrní, v jednom voda a do dvou dalších dostáváme různé dobrůtky a blbůstky na hraní-

M: No, třeba balónek! Ten mám hrozně rád. Uprostřed má zvoneček, a když se vyhodí do vzduchu, tak ...

B: Vždyť pokračuj.

M: ... tak cinká.

B: Zvoní.

M: Cinká.

B: Zvoní.

M: Cinká!

B: Zvoní!

M: Cinká!!

B: ...

M: Cinká .. Občas zazvoní, ale spíš cinká. Jen si musí jeden dávat pozor, aby si ho nenahodil nad sebe. To jsem takhle jednou udělal a spadl mi na hlavu-

B: To nemusíš psát, to každej pozná.

M: Polib si peroutku!

B: Ty mi vlez na křídlo, ty máčo urážlivý.

M: Tohle já nebudu poslouchat. Letím provokovat psisko, s ním je aspoň sranda a neštěká na mě v jednom kuse jako ty. Počkej až příjde Keigi, budu si s ním celý večer povídat a k tobě ho nepustím.

B: ...

M: Fňňň ... frrrrrrr ...

B: Pepíčku, počkej! Já poletím s tebou ...

M: ... frrrrrrr frrrrrrr ...

B: Tak se zatím mějte, my zase napíšem ... Pepíčku, počkej! Budeme dělat tuli tuli, jo?!