Tohle vedro je hrozný. Musí to bejt tím vedrem, protože jinak nevím! Před chvílí jsem šel do koupelny, abych si namazal ruce krémem. Mám ve zvyku je oňoumávat, strhávat si mozoly a tak a podle toho to pak vypadá. Zatrhávám za každej kus látky v dosahu. Do dlaně jsem vyprdnul trochu obsahu tuby a začal to roztírat. Šlo to nějak divně. Došlo mi to, až když jsem ucítil místo heřmánku vůni mentolu. Do dlaně jsem si vymačkal zubní pastu.

Ale to je ještě v cajku.

Loni, když jsem běhal po stavbách v montérkách, se mi v těch vedrech zapařila a odřela stehna. No zapařila a odřela, spíš za to mohl ten chemický prach ze suchýho betonu, co se všude kolem v tom vedru vznášel. Nohy jsem měl zarudlý a čím víc jsem se zpotil, tím víc to pálilo. Napadlo mě tehdy, že bych si ty zarudlý místa mohl natřít tuhým deodorantem. Že se jako ty nohy nebudou tolik potit a tak nebudou ani pálit. Jenže tuhý deodorant se zrovínka válel na dně koše vypatlaný a jediný zbylý byl můj oblíbený AXE AFRICA sprej. Tak jsem si ty zarudlý stehna posprejoval!

Na mojí obranu musím dodat, že jsem výsledek tušil už při stisku plejchovky. Kdyby nebylo takový vedro, určitě, zcela určitě bych dokázal mozek použít rychleji. Takhle mě nejdřív do stehen udeřil mrazivý chlad a ihned poté to začalo tak neskutečně pálit, že jsem stál v předklonu s nohama daleko od sebe, s vytřeštěnýma očima a otevřenou pusou minimálně dvě minuty.

Vidíte, co vedro udělá z inteligentního člověka za blbce!

Nejsem nešika, opravdu ne, jen u mě dochází k jistým shodám okolností, nebo co. Tak třeba včera.

Před časem si jedna česká celebrita posteskla, že s ní není nakládáno jako s národním dědictvím. Nemám rád, když se kolem kohokoliv, či čehokoliv rozpoutává negativní hysterie. Vyrojí se spousta kritiků, co mají potřebu ukázat světu svoje opovržení a přitom hlavním důvodem je akorát imaginární pocit moci nad dotyčným, který jim tohle chování dává.

Jenže milá Helenko, je otázka, jestli se do národního dědictví dají osoby vkládat jako prachy na terminovaný účet, nebo se jím prostě stanou. Třeba jako jeden z dlouhé řady těch, kterým za svůj úspěch dlužíš.

P.S. Bylo mi blbý hodit sem pouhý odkaz na youtube s muzikou, co mi dneska dělá dobrou náladu - tak proto ten text :)

EDIT

O pár minut později ... ale co, ještě jsem hodím ty dvě další ...

... otevírám keigiho blog a nejsem si jistý, jestli v něm pokračovat, nebo ho raději zrušit (či ponechat osudu) a začít s čistým stolem.

Od posledních "opravdových" (ne předsmrtných) příspěvků uplynulo 2 a půl roku, přehoupla se mi třicítka (teď mě napadá, že příští rok se dostanu do Kristových let a zároveň má nastat konec světa; to smrdí, nezdá se vám?), tělo začalo s přeměnou mozkových buněk v tukové a začalo zarůstat srstí i v místech, kam si nevidím a kde je to navýsost nepříjemné. V administraci se citím nesvůj, protože na třetinu klikátek si nepamatuju a třetina nejspíš před lety ani neexistovala. U poloviny zpřátelených blogů vyskakuje červené "blog nenalezen".

Jenže na druhou stranu ... keigiho zápisník admin nesmazal a na důvodu nezáleží. Jestli na něj zapomněl, nebo mu přišlo "škoda to mazat" (ehm ehm); je to fuk. Dodávám si odvahy a pročítám si keigiho zápisky a místo trapného pocitu, o kterém jsem byl přesvědčený, že se objeví, si říkám - to není nijak zlý! Pročítám je a pomalu, pomaloučku se keigiho zápisky stávají zase mými. A je to fajn pocit.

Tak

proč

prostě

nepokračovat,

jako bych nikdy nepřestal?

;-)

Já na škola v gramatika nikdy moc dobrá nebýt. Nikdy ne úplně na dně, ale nikdy ne na vrchol. Ovšem, když se tak koukala já kolem sebe, říkáš si, že můj gramatika nebýt zas tak špatná ...

... alespoň v porovnání s DVD menu filmu Kmen Andromeda (hodně graficky odporného, brrrr).

DVD se objevilo jako "trafikové" tento týden. A protože moje VHSka už je ohraná jak národní hymna, s radostí jsem vyměnil - a pro jistotu ihned shlédnul, jestli se něco nezměnilo. Nezměnilo. Furt mě to baví :).

Mimochodem, nejenom menu je na tom filmu trochu odfláklé. Pobavily mě české titulky (budiž jim menší polehčující okolností, že jsou přepisem českého dabingu):

Když v originálním znění zazní "Piedmont, New Mexico, population 68.", v českých titulcích se jeden dozví "Piedmont, Nové Mexiko, počet obyvatel: asi šedesát".

- holt, u nás se s tím nemažeme! Jestli takhle ale překládají i historické dokumenty, tak potěš Budha. :)

A nesmím zapomenout na scénku, kdy zazvoní telefon, na druhém konci linky je prezident Spojených Států, načež mu jeho podřízený místo "Chief" říká "Náčelníku". Zbytek jsem radši nevnímal.

- - -

Asi před rokem se mě kamarád zeptal, mladší kamarád podotýkám - asi o šest let, co to poslouchám za hudbu. Potkali jsme se na ulici a já měl jako vždycky v uších "špunty". Většinou to není hudba, tehdy zrovna jako na potvoru byla a já povídám "Queeni". On se na mě vyděšeně podíval a říká "To jako fakt?". Zbytek dne jsem se cítil drobátko nesvůj.

Minulý týden jsem zabrousil na last.fm a když jsem viděl, co se na mě šklebilo z úvodní stránky, neodolal jsem a típnul obrázek. Huráááá, nejsem cvok, jsem úplně normálnííí ... !

Tak jsem dnes večer dohrál Vampire: The Masquerade - Bloodlines a bylo načase. Poslední tři čtyři dny jsem hrou trávil víc času než je zdrávo. S duší rebela jsem se plížil nocí, pomáhal dobrákům a ze stínů likvidoval zláky, až mě nas ... (ale co, už je po desátý) ... rali všichni a nechal jsem je v tom prohnilým L.A. (zdravím Ivanu :) napospas ... Oproti dobám před lety to sice bylo jen cvrknutí do vody, ale i tak jsem se cítil drobátko ... provinile. Pamatuji si, jak mi kdysi říkávali: "Tobě z těch her jednou jebne!"

(převzato z www.bloodlines.cz)

Narovinu, přátelé! Nevím, čím jsem si to vysloužil, co jsem komu udělal, ale někdo z vás jste mi uhranul domácnost. Vážně. Fakticky ...

Květen

Začalo to pračkou. Stávkovala, odmítala se za(se)pnout a za(se)pnula-li se, buben udělal kolo-kolo-mlýnský a exnul. Měsíc jsem lítal jak fretka kvůli opravám, nakonec už to nervy nevydržely a do koupelny putovala nová.

Červen

Bojler. Ještě než ta nová připutovala, pozdravil mě ráno bojler rezavým vnějším nátěrem a kapající vodou. Vnitřní plášť to měl za sebou. S tím neuděláte nic. I když jednu výhodu to mělo. Místo 160litrového na zeď putoval menší. Stačí a především, až se odpouroučí taky, nebude se muset člověk prát s osmdesáti kilovým kolosem, tenhle má o polovinu méně. Jo a mimochodem, tímto bych chtěl poděkovat hodným občanům našeho města, který starý bojler odstavený u schodů promptně odvezli a ušetřili mi tak práci.

Opotřebovaný, ale stále velmi užitečný, takový byl můj Fuji Film FinePix A340. Ostatně fotky na blogu měl na svědomí on. Jednoho rána jsem ho vzal fotit broučky, ptáčky, sousedky a další havět a ... nic. Odporoučel se do křemíkového nebe a ani se nerozloučil ... smrk smrk ... "ale no tak ... tak si to tak neber", utěšuje mě novotou zářící kanón A590 ...

Každý z nás má (snad) nějakého toho kamaráda/rádku, ti šťastnější i přítele/lkyni (a tím nemyslím ... vítecomyslím ;). Já mám ještě BRATRSTVO!

Uznávám, název je to blbej. Obzvlášť, když dobrou půlku tvoří ženy, navzájem se neznáme a nikdy jsme spolu nepromluvili ani slovo. A pokud ano, pak jedině takové, co se zatřepetá ve větru a odletí dřív než řeknete Popokatepetl, třeba při pouštění někoho do dveří nebo na autobusové zastávce. Ale lepší slovo mě nenapadlo.

Není nic divného potkávat ty samé lidi při cestě do práce a z práce, nebo při pravidelném nákupu v supermarketu, jenže my z BRATRSTVA se potkáváme v různých denních dobách a na místech, kde člověk známe tváře nehledá. V čítárně knihovny, na zarostlé stezce za průmyslovou čtvrtí u řeky. V malém krámku se sypaným čajem a praženou kávou, na nejzapadlejší lavičce v městském parku. Ve vetešnictví, na vyšlapané cestě kolem kolejí přes železniční most. Když se míjíme a díváme jeden na druhého, ten vzájemný pohled je jiný než obvykle bývá. Trvá déle. Neusmíváme se jeden na druhého, ani brvou nehneme, jen se na sebe díváme a v tom pohledu je takové pokývnutí, takový tajemný pozdrav a ujištění, že o sobě víme.

Kolikrát si říkám, jestli jsem někoho z nich v minulosti neznal a nezapomněl na to. Všichni patříme do stejné generace, jako děti jsme mohli chodit na stejné hřiště, do stejné školy, do stejných kroužků. Ale fakt nevím. Nepamatuju si. Taky mám někdy chuť zjistit, jak se jmenují a kde bydlí, jenže ... ne to ne.

V tom našem míjení je kouzlo. Neznáme se, nemluvíme spolu, přesto je každý den, kdy někoho z nich potkám, jinačí než ostatní.

A co vy? Máte kolem sebe taky podobné BRATRSTVO?

Poznámka na úvod: Abych nebyl osočován (nejmenovaná hospodyňka např.), že nic nepíšu, zde je výňatek z mého dnešního dne ... *smajlik s děsně nasr... výrazem* mrk mrk mrk

Věc: Deník
Datum: Středa, 25. června 2008
Místo: Kdesi na severu Čech

2:48 Pod oknem mi huláká nějakej magor. Probudil mě. Slyším, jak někoho tituluje krávo a debile. Pak zřejmě zvrací.
2:51 Teď brečí. A zvrací.
2:55 Teď už jenom zvrací.
3:05 Už ho nikde neslyším, usínám.
5:00 Anduláci v pokoji začínají dělat brajgl. Přetahuju si přes hlavu deku, což pomáhá, ale zase mi mrznou nohy.
5:15 Kača se snaží vlézt pod deku. Nemůže najít vchod, takže za chvíli jsem bez deky úplně. Na moment si říkám, že to neva, jenže pak mi nad hlavou zakrouží pár splašených a vřískajících ptáků a já se probírám, deku sbírám a znovu si zakrývám hlavu.
5:16 Káča zjistila, že mám deku a zase se snaží dostat pod ní.
5:17 Jsem bez deky.
5:24 Beru si deku, nadzvedávám ji a nechávám Káču zaparkovat po mém boku. Potom deku přetáhnu přes Káču, sobě přes hlavu a snažím se dospat.
5:45 Na parkovišti se spustil alarm u auta.

Dneska jsem zaslechl, jak se v jednom městě podivují nad nedostatkem míst v mateřských školách. Jo jo. Rodí se hodně dětí, školek málo, protože v posledních letech se jich plno zavřelo, nebo sloučilo. Zábavné ale není ono podivování jako fakt, že kvůli tomu lidé u vesel potřebují ANALÝZU, aby věděli jak dál. Nemám na to živnost, nicméně se hlásím jako potencionální analyzátor! ... prosím prosím, smutně koukám.

Aby toho nebylo málo, v našem kraji - a asi nejen v našem - se v posledních letech rozjelo slučování základních škol a v posledních měsících se mluví o slučování některých škol středních/učilišť. Tak vám nevím, jsem blbej já?

« »

Minulý týden - nebo předminulý? minulý, myslím - jsem na Frekvenci 1 zaslechl rozhovor s předsedou komundírů Vojtěchem Filipem. Akorát tam rozebírali rok 1948 a to v souvislosti s oslavou, která letos k 60. výročí proběhla. Moderátorka mu vytkla, jestli ta jejich oslava nebyla poněkud nemístná. Pan předseda se pustil do rozboru, ze kterého vyplynulo zhruba toto: Puč roku 1948 proběhl zcela dle platných zákonů bez jakéhokoliv bezpráví, zatímco taková povolební situace v roce 2006 byla tak velkým podvodem na voličích, že byla defacto horší než celý osmačtyřicátý rok. Hmmm ... pokud si libujete v seznamech, přidejte si dalšího s představou, že "co občan, to kretén".

« »

Ve stejnou dobu jsem také narazil na tenhle článek na blogu Jany Mihovičové. Nechci rozebírat samotný článek, zajímavější je totiž diskuse pod ním. Pokud někdo studujete sociologii, psychologii a co-já-vím jakou -logii, mrkněte tam. Na jednom místě je materiálu na několik disertačních prací dohromady.

« »

Sice se zpožděním, ale přece jsem zakoupil květnové číslo National Geographic Česko. Je celé věnované Číně a přečetl jsem ho ještě než jsem se s ním v podvečer dostal domů. Jasně, z Číny se dozvíte jen zlomek, zlomeček, i to však stačí, aby si člověk uvědomil (dobře ... tady na píše jsou lidi chytrý a nepotřebují si nic uvědomovat ;), že Čína není jen pár páprdů v čele komunistické strany. Dozvíte se o jejím rychlém rozvoji, o problémech, které její obyvatele v budoucnu čekají, několik stránek je věnovaných osudům Číňanů v ČR + nádherné, ale opravdu nádherné fotografie. Už kvůli nim a kvůli přiložené mapě Číny na jedné a schématu Zakázaného města na druhé straně je NG dobrou koupí.

« »

A protože jsem si vedle NG přinesl ještě novotou vonící BLAZE od Richarda Bachmana mrk mrk (v jednom knihkupectví na mě koukali jak na vola, když jsem se po něm ptal), jdu si číst. :)