Alarich by měl radost
Jiří Kocián

Minulý týden jsem opětovně vyluxoval místní městskou knihovnu. Vždycky si vyberu několik knížek "na vážno" a k tomu dvě tři jen tak, co z toho vyleze. Jednou z nich byla útlá knížka ... moment, to musím opsat ... Prof. MUDr. Jiřího Kociána, DrSc. ... uff ... s názvem Alarich by měl radost. Je to humorné vyprávění o jeho létech studentských, vojenských a praktických. A hlavně je to hrozná prča! Recenzovat to nějak nemá smysl, větší výpovědní hodnotu bude mít pár ukázek ... ju?

« »

Rázovitou postavou tu byl MUDr. Pásek, chirurg, který se nějakou nešťastnou náhodou dostal do lázní, kde ho práce vůbec nebavila. Pacienty posílal pít neexistující pramen Anežka a vysvětloval jim, že musejí až k restauraci U Linharta. To bylo asi pět kilometrů chůze. A když nešťastníci naříkali, že tam nic nenašli, pravil "Ále, tak pijte Libuši." Na mne ráno volával z okna: "Taky si jdeš trochu zaléčit?" Na stížnost nemocné, že má brnění v nohou, odvětil, to že se nosilo ve středověku. Pak se však dostal z lázní do vojenské nemocnice v Českých Budějovicích a tam jsem se s ním shodou okolností setkal, když jsem na chirurgii vozil pacienty z letiště v Plané, kde jsem si odbýval vojenské cvičení.
"Pan doktor Pásek, to je ten nejlepší doktor, co znám, po operaci u mne seděl celou noc," vyjádřil se o něm jeden z jeho pacientů.

Jackie Chan si mezi natáčením hollywoodských "trháků" znovu odskočil do Hongkongu a udělal "svůj" film. To svůj je na místě, protože vedle hlavní role a tradiční režie kaskadérských kousků napsal námět, film produkovala jeho společnost, nazpíval titulní píseň. K práci si přizval tým, který měl na svědomí výbornou New Police Story, ale temné drama vystřídala ztřeštěná komedie. Alan Yuen napsal scénář, Benny Chan nasadil čapku s nápisem režisér a společně předvedli hollywoodu, jak se dělají zábavné filmy s Jackie Chanem.

Příběh se točí kolem trojice zlodějíčků, která sice dělá jednu šichtu za druhou, ale je jim to platné jak Křovákům sáňky. Fong Ka Ho (Jackie Chan) všechno obratem prosází, ženatému Octopusovi (Louis Koo) pouští žilou milenky z nejvyšších tříd, snad jen "vrchní velitel" Landlord (Michael Hui) všechny peníze pečlivě uzamyká do sejfu. Když mu ale byt kdosi vykrade, příjme akci, která těm třem řádně promíchá životy.

V roce 1997 vydala společnost SquareSoft (dnes Square-Enix) sedmé pokračování své rpg série Final Fantasy. Byl to první díl vydaný mimo Nintendo, první pro Playstation, první díl vydaný po celém světě. Příběh skupinky ekologických rebelů bojujících proti organizaci Shinra, která z planety odčerpává sílu, tzv. Mako energii, začínal ve chvíli, kdy se k jedné jejich akci připojil bývalý elitní voják Shinry a přítel z dětství Tify, jedné z rebelek, Cloud Strife. Ve městě Midgar, které je sídlem společnosti, skupina zničí dva reaktory napájené Mako energií, ale po druhé akci vypátrá Shinra její sídlo a podaří se jí zajmout Aeris, dívenku z chudinské čtvrti, ve skutečnosti posledního potomka rasy Starobylých. Když se při její záchraně do cesty připlete Sephiroth, legendární voják Shinry, s nímž má Cloud nevyřízené účty, rozjede se komplikovaný a ne vždy veselý příběh plný dobrodružství, překvapujících zvratů, hledání vlastních identit, fungující mix magie a technologie, příběh, kde nic nemusí být takové, jak se od začátku zdá a také příběh, kde žádný z hrdinů není ušetřen střetu s vlastní minulostí a myšlenek na budoucnost. I kdyby tou budoucností měla být smrt.

Před 22 lety vyšel román, který se stal jedním z pilířů moderního hororu. Na více jak 1000 stranách Stephen King vystavěl příběh o malém americkém městečku Derry, kam se už dvě staletí vrací každých 27 let zlo, TO, aby se "nakrmilo" dětmi a opět na 27 let usnulo. Proti němu stojí parta sedmi dětí, co sami sebe nazývají Smolaři.

Stephen King: LISEY A JEJÍ PŘÍBĚH

Anotace z www.fantasyplanet.cz

Lisey Landonová je vdova po slavném spisovateli Scottu Landonovi, nositeli mnoha literárních cen. Když se Lisey konečně po dvou letech od manželovy smrti pustí do vyklízení Scottovy pracovny, uvědomí si, jak velký kus jeho minulosti (a vlastně i minulosti, kterou prožili spolu), vytěsnila z paměti. Proč tomu tak bylo? Co ji donutilo spustit mezi přítomností a časem minulým neprodyšnou purpurovou oponu? Teprve když se na scéně objeví šílenec a násilník Dooley, musí se Lisey vydat po stopách vlastních vzpomínek a zjistit, co to před sebou ukrývala. Tu cestu, kterou pro ni nachystal zemřelý manžel, musí podniknout - jinak nepřežije. Lisey a její příběh, na první pohled historie obyčejného manželství, je strhující román napěchovaný silou a něhou, krvavý a zároveň nádherný.

Stephena Kinga mám moc rád. Jeho způsob psaní je blízký způsobu mého myšlení. U žádného jiného autora se mi nestává, že bych tak přirozeně vnímal jeho psaný text. A je jedno o čem ten text je. Lisey a její příběh je kniha z roku 2006 (dopsaná 2005) a patří ke skupině knih jako Geraldova hra, Holčička, která měla ráda Toma Gordona, nebo Rose Madder. Jde tedy spíš než o horor o psychologický thriller. Na čtení je náročnější, protože King tu dohromady splétá několik časových rovin a děj plyne velmi pomalu. I přesto se ale čte jedním dechem a loni získala Bram Stoker Adward v kategorii novela.

Vydalo nakladatelství BETA, 464 stran, 319,-- Kč.