Po neúspěšné honičce po prvním DVD se seriálem Byl jednou jeden život jsem se zaregistroval na stránce k seriálu a před chvílí mi přišlo na mail toto:

Dobrý den,

na základě Vaší poptávky na první díl edice Byl jednou jeden život, si vám dovolujeme oznámit, že dne 5.6.2008 vychází reedice tohoto dílu. K zakoupení bude na distribučních místech (tzn. trafiky, čerpací stanice apod).
Cena tohoto DVD je 49 Kč (opět koruna věnována NF Krtek).

Děkujeme za vaši přízeň.

S přáním hezkého dne

za vydavatele
Lenka Formánková

Pro všechny stejně postižené jako já, kteří v honbě za seriálem neuspěli, napište si do kalendářů datum dalšího kola :).

Má pravidla pro soužití s Káčou:

1. Do domu Káča nesmí.
2. No dobře, do domu smí, ale jen do některých místností.
3. Káča smí do všech místností, ale nesmí lehat na nábytek.
4. Káča smí lehat jen na starý nábytek.
5. Tak jo, smí lehat všude na nábytku, ale nesmí spát s lidmi v posteli.
6. OK, Káča smí do postele, ale jen když ji tam zavolám.
7. Káča smí spát v posteli, kdy se jí zachce, ale nesmí zalézat pod peřinu.
8. Káča smí pod peřinu, jen když ji tam pozvu.
9. Káča smí spát pod peřinou každou noc.
10. Já smím pod peřinu jen se svolením Káči.

Alarich by měl radost
Jiří Kocián

Minulý týden jsem opětovně vyluxoval místní městskou knihovnu. Vždycky si vyberu několik knížek "na vážno" a k tomu dvě tři jen tak, co z toho vyleze. Jednou z nich byla útlá knížka ... moment, to musím opsat ... Prof. MUDr. Jiřího Kociána, DrSc. ... uff ... s názvem Alarich by měl radost. Je to humorné vyprávění o jeho létech studentských, vojenských a praktických. A hlavně je to hrozná prča! Recenzovat to nějak nemá smysl, větší výpovědní hodnotu bude mít pár ukázek ... ju?

« »

Rázovitou postavou tu byl MUDr. Pásek, chirurg, který se nějakou nešťastnou náhodou dostal do lázní, kde ho práce vůbec nebavila. Pacienty posílal pít neexistující pramen Anežka a vysvětloval jim, že musejí až k restauraci U Linharta. To bylo asi pět kilometrů chůze. A když nešťastníci naříkali, že tam nic nenašli, pravil "Ále, tak pijte Libuši." Na mne ráno volával z okna: "Taky si jdeš trochu zaléčit?" Na stížnost nemocné, že má brnění v nohou, odvětil, to že se nosilo ve středověku. Pak se však dostal z lázní do vojenské nemocnice v Českých Budějovicích a tam jsem se s ním shodou okolností setkal, když jsem na chirurgii vozil pacienty z letiště v Plané, kde jsem si odbýval vojenské cvičení.
"Pan doktor Pásek, to je ten nejlepší doktor, co znám, po operaci u mne seděl celou noc," vyjádřil se o něm jeden z jeho pacientů.

OPRAVA NÁZVU: Hablina mě peskuje, že se medituje o ničem ne o něčem ... no, to nevím, nejsem Ghándí ... takže abych nedělal bordel přímo v nadpisu, opravuji zde ... nový nadpis zní:

HABLINACE O ZÁSOBNÍKU NA UHLÍ A NĚCO NAVRCH

Děkuji za pozornost a doufám, že teď už bude spokojená ...

Máme ve městě jedno starý nádraží, městský se mu říká. Ale nefunguje už řadu let. Dřív se přes něj jezdilo na Liberec, koleje vedly podél silnice z Lípy do Zákup, dneska je tam místo nich cyklistická stezka. Nádražní budova slouží jako skladiště krámů, bazar je tam a nahoře někdo bydlí. Koleje čas od času slouží jako odkladiště nákladních vlaků, jinak je tam ovšem pusto prázdno.

Šikmo před budovou stál zásobník na uhlí. Vždycky, když jsem šel kolem, fascinoval mě. Poslední měsíce jsem si říkal, že ho musím pořádně nafotit. Tenhle týden v podvečer jsem si kolem zkracoval cestu k sestře a protože svítilo sluníčko - fakt! bylo to tenhle týden! - vytáhl jsem ho ... foťák, prasáci! ... a nafotil pár fotek. Už jsem nějaké měl, jenže mi nikdy nevyšlo slunce. Buď svítilo přímo proti a z nebe byl bílej flek, nebo bylo zamračeno a ze všeho byl šedej flek.

Proč to píšu? Odpoledne stál před zásobníkem náklaďák a kolem lítali chlapíci v montérkách. A zásobník nestál, ale ležel. Porazili ho. Po desítkách let, co si tam tak stál a pracoval, po deseti, co tam stál a rezivěl. Je mi ho tak nějak líto. A taky mi je líto, že už pořádný fotky neudělám. Čest jeho památce!

Jackie Chan si mezi natáčením hollywoodských "trháků" znovu odskočil do Hongkongu a udělal "svůj" film. To svůj je na místě, protože vedle hlavní role a tradiční režie kaskadérských kousků napsal námět, film produkovala jeho společnost, nazpíval titulní píseň. K práci si přizval tým, který měl na svědomí výbornou New Police Story, ale temné drama vystřídala ztřeštěná komedie. Alan Yuen napsal scénář, Benny Chan nasadil čapku s nápisem režisér a společně předvedli hollywoodu, jak se dělají zábavné filmy s Jackie Chanem.

Příběh se točí kolem trojice zlodějíčků, která sice dělá jednu šichtu za druhou, ale je jim to platné jak Křovákům sáňky. Fong Ka Ho (Jackie Chan) všechno obratem prosází, ženatému Octopusovi (Louis Koo) pouští žilou milenky z nejvyšších tříd, snad jen "vrchní velitel" Landlord (Michael Hui) všechny peníze pečlivě uzamyká do sejfu. Když mu ale byt kdosi vykrade, příjme akci, která těm třem řádně promíchá životy.

Nějak mi vázne psaní. Krystalka je rozdělaná už asi 14 dní, ostatní texty v hlavě, nebo na útržcích papírů psané velmi nečitelným písmem - není tu nějaký grafolog? Včera jsem k tomu všemu vyčerpal 25mb limit pro data a obrázky. Zrada! Ale ...

... protože jsem hodný klučina, limit mám navýšen ;), a tak nic nestojí v cestě pokračovat alespoň ve foto hrátkách, když už ty texty za mě nechce nikdo přepsat.

Včera bylo mokro, i vyrazil jsem při večerním venčení zároveň na lov šneků. Šneci nikde, ale měkkýše jsem našel. Podle www.naturfoto.cz (moc pěkný webík; dodneška jsem neznal) by mohlo jít o Plzáka lesního (víte-li přesně, sem s tím). V originále na zemi byl černý, blesk u foťáku mi ho nějak zprůsvitněl :).

Když jsem zakládal galerii, předpřipravil jsem si jednu vyhrazenou pro Káču ...

... pak nebylo dlouho nic ...

... no a teď už jo! :)

- obrázek je klikací -

Šmankote, ty už seš doma?!

S tímhle jsem čekal, až trochu opadnou emoce - ne moje, těch druhých - a doufám, že už z větší části odpadly. Přesto prosím, protože komentáře nemoderuju, chovejte se slušně - to platí pro cizí; vás pravidelných se to netýká, samozřejmě. ;)

Nejsem ideální fanoušek. Na stadiony nechodím - i když rád bych, ale ... no je jedno - a ani jako televizní divák nejsem stoprocentní. Pokud nemám náladu, nebo mám na práci něco důležitějšího/zajímavějšího, spokojím se s výsledkovým servisem na idnesu, případně koupím ke kafi Sport. Ale svůj oblíbený klub mám. Rád ho sleduju, rád uvnitř sebe sama fandím, raduju se, když se daří, smutním - malinko - když ne. Ale letos jsem moc smutnit nemusel a ta trocha smutku už je dávno pryč.

Od rána tu prší, sluníčko kdesi v nedohlednu schováno za mraky a na mě leze mrcha melancholie. Zkoušel jsem ji zahnat pepřovým sprejem, podplatit pevným americkým dolarem, dokonce jsem ji slíbil výlet na Orlík, že se jako juknem na přehradu ... ale nic. Tak holt to budu muset přetrpět a abych v tom nebyl sám, trpte taky!

U následujících fotek moc nedumejte ... nejsou povedené! Ale přesto je nedokážu smazat z disku, bylo by mi jich líto, i když sám nevím proč. Jenže se mi tu pletou (a některé mám na disku už dlouho), a tak jsem se rozhodl dát si je sem ... a toť vše. :)

Foceno v noci ... foťák jsem opřel o zem a zkusil, co z toho vyleze ...