Protože starý Fuji A340 odešel do křemíkového nebe, nějakou dobu se volil jeho nástupce. Chvíli se uvažovalo i o zrcadlovce, jenže k ní by bylo záhodno koupit i příslušné objektivy a filtry (když-už-tak-už, že ...) a to poněkud přesahovalo finanční možnosti zúčastněných (keigi říkal něco jako "nejsme Rotschild, pánové!") a tak se vybíral kompakt ve střední cenové hladině.

Základní požadavky byly následující:

- rozlišení 6Mpx a více

- optický zoom 6x a více

- optický stabilizátor (to hlavně kvůli tomu zoomu)

- možnost manuálního nastavení nutná!

Tak jsem dnes večer dohrál Vampire: The Masquerade - Bloodlines a bylo načase. Poslední tři čtyři dny jsem hrou trávil víc času než je zdrávo. S duší rebela jsem se plížil nocí, pomáhal dobrákům a ze stínů likvidoval zláky, až mě nas ... (ale co, už je po desátý) ... rali všichni a nechal jsem je v tom prohnilým L.A. (zdravím Ivanu :) napospas ... Oproti dobám před lety to sice bylo jen cvrknutí do vody, ale i tak jsem se cítil drobátko ... provinile. Pamatuji si, jak mi kdysi říkávali: "Tobě z těch her jednou jebne!"

(převzato z www.bloodlines.cz)

Teda lidi, to jsou vám někdy záhady! Dneska večer jsem slyšel, že někde v poli přistáli ufoni. To by teda nebylo nic tak divnýho, ty přistávaj každý léto, ale tyhle museli bejt stoprocentně nalitý, jinak nevim. Jen si vemte; místo do pole s pšenicí to posadili do řepy, místo kruhů tam obtiskli nepravidelný elipsy a o mobilech s voláním zadara taky nikdo ani muk (což by vysvětlovalo tu moji teorii - nejspíš je prochlastali už cestou). A to není nic proti ránu!

Ráno jsem pod dojmem chladu posledních dní, kdy jsem během venčení drkotal zubama a na těle mi stály i bradavky, o kterých jsem do tý doby neměl ani ponětí, vyndal ze skříně dlouhé bavlněné kalhoty. A když jsem je dopnul, málem mi uletěl knoflík. Přitom na konci zimy, když jsem je do skříně ukládal, nebylo o našponovaní ani vidu. Pro jistotu jsem si šel stoupnout na váhu a říkal, že jsem holt asi přibral.

Že během těch posledních měsíců se moje váha z obvyklých 78 - 79 kg dostala na 81, dejme tomu 82 kg. Ostatně, nebylo by to poprvé. Podobným katastrofám už jsem v minulosti několikrát čelil. Ale co na mě vybaflo, to bylo šokující a nemající obdoby! Třikrát jsem slezl dolů, tříkrát vylezl zpátky nahoru a ručička váhy se pořád motala kolem 86 kil!! No, jak je jen toto možné?!!!

Celý den mi to vrtalo hlavou. Probíral jsem to zleva, zprava. Shora, zdola, ale nic. Ani teď večer, když jsem v kuchyni patlal ty čtyři šišky štrůdlu jsem na nic nepřišel. Prostě záhada, no ...

Narovinu, přátelé! Nevím, čím jsem si to vysloužil, co jsem komu udělal, ale někdo z vás jste mi uhranul domácnost. Vážně. Fakticky ...

Květen

Začalo to pračkou. Stávkovala, odmítala se za(se)pnout a za(se)pnula-li se, buben udělal kolo-kolo-mlýnský a exnul. Měsíc jsem lítal jak fretka kvůli opravám, nakonec už to nervy nevydržely a do koupelny putovala nová.

Červen

Bojler. Ještě než ta nová připutovala, pozdravil mě ráno bojler rezavým vnějším nátěrem a kapající vodou. Vnitřní plášť to měl za sebou. S tím neuděláte nic. I když jednu výhodu to mělo. Místo 160litrového na zeď putoval menší. Stačí a především, až se odpouroučí taky, nebude se muset člověk prát s osmdesáti kilovým kolosem, tenhle má o polovinu méně. Jo a mimochodem, tímto bych chtěl poděkovat hodným občanům našeho města, který starý bojler odstavený u schodů promptně odvezli a ušetřili mi tak práci.

Opotřebovaný, ale stále velmi užitečný, takový byl můj Fuji Film FinePix A340. Ostatně fotky na blogu měl na svědomí on. Jednoho rána jsem ho vzal fotit broučky, ptáčky, sousedky a další havět a ... nic. Odporoučel se do křemíkového nebe a ani se nerozloučil ... smrk smrk ... "ale no tak ... tak si to tak neber", utěšuje mě novotou zářící kanón A590 ...

Každý z nás má (snad) nějakého toho kamaráda/rádku, ti šťastnější i přítele/lkyni (a tím nemyslím ... vítecomyslím ;). Já mám ještě BRATRSTVO!

Uznávám, název je to blbej. Obzvlášť, když dobrou půlku tvoří ženy, navzájem se neznáme a nikdy jsme spolu nepromluvili ani slovo. A pokud ano, pak jedině takové, co se zatřepetá ve větru a odletí dřív než řeknete Popokatepetl, třeba při pouštění někoho do dveří nebo na autobusové zastávce. Ale lepší slovo mě nenapadlo.

Není nic divného potkávat ty samé lidi při cestě do práce a z práce, nebo při pravidelném nákupu v supermarketu, jenže my z BRATRSTVA se potkáváme v různých denních dobách a na místech, kde člověk známe tváře nehledá. V čítárně knihovny, na zarostlé stezce za průmyslovou čtvrtí u řeky. V malém krámku se sypaným čajem a praženou kávou, na nejzapadlejší lavičce v městském parku. Ve vetešnictví, na vyšlapané cestě kolem kolejí přes železniční most. Když se míjíme a díváme jeden na druhého, ten vzájemný pohled je jiný než obvykle bývá. Trvá déle. Neusmíváme se jeden na druhého, ani brvou nehneme, jen se na sebe díváme a v tom pohledu je takové pokývnutí, takový tajemný pozdrav a ujištění, že o sobě víme.

Kolikrát si říkám, jestli jsem někoho z nich v minulosti neznal a nezapomněl na to. Všichni patříme do stejné generace, jako děti jsme mohli chodit na stejné hřiště, do stejné školy, do stejných kroužků. Ale fakt nevím. Nepamatuju si. Taky mám někdy chuť zjistit, jak se jmenují a kde bydlí, jenže ... ne to ne.

V tom našem míjení je kouzlo. Neznáme se, nemluvíme spolu, přesto je každý den, kdy někoho z nich potkám, jinačí než ostatní.

A co vy? Máte kolem sebe taky podobné BRATRSTVO?

Ahoj lidi! Tak keigi se nám na píše vyflákl, ale byla by škoda to tu nechat opuštěné a proto nastupujeme my, Hablina, Ohněta a vrátivší se Tenisák. Keigiho zápisník proměníme v místo plné klamných informací, afér, provokací a kulišáren vůbec. Bude to hřiště, kde si dospělí a zodpovědní lidé vyhodí z kopýtka a budou se tu chovat tak, jak by si doma nikdy nedovolili, protože by je blízcí nechali bez okolků odvézt ve svěrací kazajce.

Třeba zrovna teď. Hablina vyřezává z ředkviček hambaté sošky, Ohněta si pere spodní prádlo a Tenisák olizuje zeď. A to je teprve začátek. Okurková sezóna začíná a ...

... podle toho to v téhle zprávičce vypadá ;)

Poznámka na úvod: Abych nebyl osočován (nejmenovaná hospodyňka např.), že nic nepíšu, zde je výňatek z mého dnešního dne ... *smajlik s děsně nasr... výrazem* mrk mrk mrk

Věc: Deník
Datum: Středa, 25. června 2008
Místo: Kdesi na severu Čech

2:48 Pod oknem mi huláká nějakej magor. Probudil mě. Slyším, jak někoho tituluje krávo a debile. Pak zřejmě zvrací.
2:51 Teď brečí. A zvrací.
2:55 Teď už jenom zvrací.
3:05 Už ho nikde neslyším, usínám.
5:00 Anduláci v pokoji začínají dělat brajgl. Přetahuju si přes hlavu deku, což pomáhá, ale zase mi mrznou nohy.
5:15 Kača se snaží vlézt pod deku. Nemůže najít vchod, takže za chvíli jsem bez deky úplně. Na moment si říkám, že to neva, jenže pak mi nad hlavou zakrouží pár splašených a vřískajících ptáků a já se probírám, deku sbírám a znovu si zakrývám hlavu.
5:16 Káča zjistila, že mám deku a zase se snaží dostat pod ní.
5:17 Jsem bez deky.
5:24 Beru si deku, nadzvedávám ji a nechávám Káču zaparkovat po mém boku. Potom deku přetáhnu přes Káču, sobě přes hlavu a snažím se dospat.
5:45 Na parkovišti se spustil alarm u auta.

V rozmaru jakémsi podivném jsem se rozhodl, že je načase zmodernizovat domácí arzenál osobních počítačů. Výběr byl jednoduchý, ale realizace ... ouououououuuu!

Arzenál osobní se skládal z těchto počítačů:

Počítač primární Sempron.

Počítač pracovní/internetový/zkoušecí/avůbecnapsíkusy Pentík III.

Počítač psací stroj Pentík první (fakt to ještě existuje a funguje!)

Ve své naivitě a prostotě ducha jsem zavrhl jednoduchý propad jednotlivých počítačů žebříčkem, kdy by jejich pozice zaujal "vyšší" model, ale projevil jsem přání mít v každém ze stupňů tatáž data na HDD jako byla předtím. Přesypat desítky GB dat z HDD na HDD a roztřídit je, přičemž každý počítač má jiný OS (WindowsXP, Windows98, Linux) je PEKLO! Když k tomu připočtete, že jsem se zároveň pustil do drobných rošád ve složení komponent, což dva ze tří operačních systémů nerozchodily ... je to PEKLO NA Ntou!!!

Nakonec, po všech peripetiích, dva z počítačů spokojeně vrní, zbylé dva jsou - zatím - narvaný ve skříni ve stavu mírné destrukce, uff.

Mimochodem, lidi. Za ty dva týdny, co jsem to tu nepročítal, se na píše.cz nashromáždilo takové množství novinek a materiálu ke čtení, že mi dneska ráno vypadly bulvy a půl hodiny jsem je hledal na koberci. Desítky stran na homepage + jen o něco málo u mých přátel grafomanek a grafomanů (jsem si teda uměl vybrat, fjůůůů...). Copak jste se zbláznili všichni?! Není v mých silách přelouskávat ta kvanta textů!!! Jestli jste za posledních 14 dní psali něco fakt důležitého, jako že ohněta už neohnětí a samotář se odstěhoval na Klondajk, dejte vědět do komentářů. Díky.

Nemyslete, že jsem nevděčník, ale při vší té chvále, které se mi tu dostává v komentářích k fotografiím, se cítím ... trochu trapně. První fotoaparát jsem dostal někdy před 20 lety a fotil jsem rád, to ano. Jenže, když to spočítám, jestli jsem za celý život nafotil 20 filmů, je to hodně. Digitálním foťákem fotím dva roky, možná tři, ale - zase - za celou tu dobu jsem toho nenafotil tolik, co za poslední tři měsíce. O fotografování jako takovém jsem si přečetl všehovšudy 8, nebo 10 článků od Ondřeje Neffa. Toť vše.

Dávám sem fotky, které se mně samotnému líbí. Ale jsou opravdu tak "kvalitní" - vrtá mi to hlavou; chápejte, narodil jsem se na samotném přelomu panny a vah, to na člověku zanechá stopy, i kdyby tomu nevěřil :) -, nebo nekvalitu fotografií umím tak dobře zamaskovat? Co by se stalo, kdyby by je objevil někdo, kdo fotografii opravdu rozumí? Kolik základních chyb by tam našel? Ptám se, ptám a ... víte co? Udělám to takhle. Jak nakonec takový výsledek vypadá víte, ovšem ukážu vám, jak vypadá originál takové fotografie a jak ji přesně upravuju. Třeba příjdete o iluze :).

Dneska jsem zaslechl, jak se v jednom městě podivují nad nedostatkem míst v mateřských školách. Jo jo. Rodí se hodně dětí, školek málo, protože v posledních letech se jich plno zavřelo, nebo sloučilo. Zábavné ale není ono podivování jako fakt, že kvůli tomu lidé u vesel potřebují ANALÝZU, aby věděli jak dál. Nemám na to živnost, nicméně se hlásím jako potencionální analyzátor! ... prosím prosím, smutně koukám.

Aby toho nebylo málo, v našem kraji - a asi nejen v našem - se v posledních letech rozjelo slučování základních škol a v posledních měsících se mluví o slučování některých škol středních/učilišť. Tak vám nevím, jsem blbej já?

« »

Minulý týden - nebo předminulý? minulý, myslím - jsem na Frekvenci 1 zaslechl rozhovor s předsedou komundírů Vojtěchem Filipem. Akorát tam rozebírali rok 1948 a to v souvislosti s oslavou, která letos k 60. výročí proběhla. Moderátorka mu vytkla, jestli ta jejich oslava nebyla poněkud nemístná. Pan předseda se pustil do rozboru, ze kterého vyplynulo zhruba toto: Puč roku 1948 proběhl zcela dle platných zákonů bez jakéhokoliv bezpráví, zatímco taková povolební situace v roce 2006 byla tak velkým podvodem na voličích, že byla defacto horší než celý osmačtyřicátý rok. Hmmm ... pokud si libujete v seznamech, přidejte si dalšího s představou, že "co občan, to kretén".

« »

Ve stejnou dobu jsem také narazil na tenhle článek na blogu Jany Mihovičové. Nechci rozebírat samotný článek, zajímavější je totiž diskuse pod ním. Pokud někdo studujete sociologii, psychologii a co-já-vím jakou -logii, mrkněte tam. Na jednom místě je materiálu na několik disertačních prací dohromady.

« »

Sice se zpožděním, ale přece jsem zakoupil květnové číslo National Geographic Česko. Je celé věnované Číně a přečetl jsem ho ještě než jsem se s ním v podvečer dostal domů. Jasně, z Číny se dozvíte jen zlomek, zlomeček, i to však stačí, aby si člověk uvědomil (dobře ... tady na píše jsou lidi chytrý a nepotřebují si nic uvědomovat ;), že Čína není jen pár páprdů v čele komunistické strany. Dozvíte se o jejím rychlém rozvoji, o problémech, které její obyvatele v budoucnu čekají, několik stránek je věnovaných osudům Číňanů v ČR + nádherné, ale opravdu nádherné fotografie. Už kvůli nim a kvůli přiložené mapě Číny na jedné a schématu Zakázaného města na druhé straně je NG dobrou koupí.

« »

A protože jsem si vedle NG přinesl ještě novotou vonící BLAZE od Richarda Bachmana mrk mrk (v jednom knihkupectví na mě koukali jak na vola, když jsem se po něm ptal), jdu si číst. :)