Rozhodl jsem se.

Už to nemůžu vydržet, potřebuju to.

Nebude to nic moc, dlouho jsem to nedělal, ale nevadí.

Vyberu peníze a vložím je do nějaký starší větve.

Alespoň mi nebude líto, když to bude po tý době skřípat.

Heslo akce:

EMA HODILA GRANÁT DO ATOMOVÉ ELEKTRÁRNY

Mám problém. Tohle mi chodí na email a nerozumím tomu. Neznáte někdo vhodný překladač schopný to přeložit do obecného jazyka?

Drahý příteli,
Je všechno v pořádku?
Našel jsem upřímný společnosti (pspywf), viděl jsem jeho prodeje, aby prokázal, mohu zaručit, že je pravá.
Dostal jsem iPhone 3G, jen 3 pracovních dnů. Není pochyb o tom. Jsem velmi rád, že mohu se podělit o své doby. 

Odtikávají poslední minuty posledního zářijového dne a já jsem si uvědomil, že uteklo nějak moc rychle. Ostatně, toto je také jediný můj zářijový příspěvek :). Není nic extra, jen mi bylo líto přeskočit září jako prázdný měsíc. A tak si udělám radost.

A abych nemusel vyhledávat (opakovaně vyhledávat) následující písničku na youtube, přidám ji k té první ...

Dobrou noc ...

Jen v rychlosti. Dneska jsem při krmení mrknul po týdnu podrobněji do akvária a ve stínu skalky se tam míhaly podivné malé stíny. Zaostřil jsem dioptrie a hle! Po kamenech se mrskají malí krunýřovci!

Prcek je v červeném kroužku. Dole oko a kus taťky.

A pro úplnost ještě bleskové podobizny obou štastných rodičů. Nahoře mamča, dole taťka

(a omlouvám se za kvalitu fotografií, v akváriu už poletovalo krmení a v tom rybím kolotoči se blbě ostří)

Ještě doplním:

Potencionální  zájemci o prcky se můžou hlásit už teď, je jich tam vícero a nechávat si je míním jen dokud nepovyrostou na exportní velikost :)

Když jsem si u Koblihy přečetl, jaký trable má po onkologický léčbě, měl jsem pocit, že bych měl napsat nějaký komentář. Povzbuzující, samosebou. Jak jinak ... ééé, jenže cokoliv jsem napsal bylo tak stupidní ... no to byste museli vidět. Tak jsem se na to vys..kašlal. Ostatně, to se mi stalo už vícekrát a nejen u Koblihy - tímto zdravím všechny, kterým jsem pod články nepřispěl komentáři.

Ale abych to zkrátil. Dneska mě v autobuse napadlo řešení, jak zabít dvě mouchy jednou ranou. Napsat si něco na blog (resp. postnout video, co jsem nedávno viděl) a ještě to drze vydávat za povzbuzující komentář. Jsem to ale svině :D!

A tady je, Kobliho, ten rádobykomentář/video ...

První část dovči skončila a je čas se zase vrátit od nicnedělání k ... no to je fuk. Ale když už, tak to vzít pěkně z gruntu jako tenhle prcek.

Právě jsem dokončil desetihodinovou přestavbu akvária. Předcházela tomu důkladná příprava kýblů a umyvadel, do kterých byly následně roztříděny rybyčky a rostlinstvo. Během celé této procedury byla akvarijní voda všelijak přelévána, vyléváva, odlévána, nalévána, slévána i rozlévána na všechny možné strany a povrchy. Po základní očistě vnitřku akvária, kdy byla odstraněna svrchní třetina štěrku a kačírku a nahrazena novým, příp. starým vypraným, jsem se jal realizovat představu o ideálním rozmístění zbrusu nových architektonických prvků a již zmíněné zeleně. Vytvořil jsem si dokonalou několikapatrovou skalku lepenou bezpečným vodě neškodným lepidlem, které však, jak se vzápětí ukázalo, mělo jednu menší vadu a to tu, že ve vodě nedrželo. Takže se skalka rozpadla. I přes tyto obtíže jsem se ale přenesl a skalku skompletoval bez použití lepidel, aniž by tato doznala větších změn oproti předchozí variantě. Následně jsem do akvária vrátil akvarijní vodu, zapojil filtr i ostatní techniku, tedy světlo, víc techniky tam není, a po krátké očistě mírně zkalené vody do akvária vrátil rybičky. Ty se do nové podoby ihned zamilovaly a bylo na nich vidět, že se cítí jako ryby ve vodě, ééé ... jenže ...

No, jak bych to jenom ... moje výpadky už jsou docela tradicí, zdá se. Někde jsem četl, že správný bloger píše pravidelně v denních intervalech, tudíž budu muset drobátko prozkoumat moje zařazení. A taky se zorientovat, protože jsem většinu z vás chvíli nečetl. Stydím se. Fakt. Jsem červenej i na místech, o kterých byste to neřekli.

Ale pro ty, kteří na mě zapomněli - nemyslete si ...

... já jsem totiž ...

;-)

Teda lidi, to jsou vám někdy záhady! Dneska večer jsem slyšel, že někde v poli přistáli ufoni. To by teda nebylo nic tak divnýho, ty přistávaj každý léto, ale tyhle museli bejt stoprocentně nalitý, jinak nevim. Jen si vemte; místo do pole s pšenicí to posadili do řepy, místo kruhů tam obtiskli nepravidelný elipsy a o mobilech s voláním zadara taky nikdo ani muk (což by vysvětlovalo tu moji teorii - nejspíš je prochlastali už cestou). A to není nic proti ránu!

Ráno jsem pod dojmem chladu posledních dní, kdy jsem během venčení drkotal zubama a na těle mi stály i bradavky, o kterých jsem do tý doby neměl ani ponětí, vyndal ze skříně dlouhé bavlněné kalhoty. A když jsem je dopnul, málem mi uletěl knoflík. Přitom na konci zimy, když jsem je do skříně ukládal, nebylo o našponovaní ani vidu. Pro jistotu jsem si šel stoupnout na váhu a říkal, že jsem holt asi přibral.

Že během těch posledních měsíců se moje váha z obvyklých 78 - 79 kg dostala na 81, dejme tomu 82 kg. Ostatně, nebylo by to poprvé. Podobným katastrofám už jsem v minulosti několikrát čelil. Ale co na mě vybaflo, to bylo šokující a nemající obdoby! Třikrát jsem slezl dolů, tříkrát vylezl zpátky nahoru a ručička váhy se pořád motala kolem 86 kil!! No, jak je jen toto možné?!!!

Celý den mi to vrtalo hlavou. Probíral jsem to zleva, zprava. Shora, zdola, ale nic. Ani teď večer, když jsem v kuchyni patlal ty čtyři šišky štrůdlu jsem na nic nepřišel. Prostě záhada, no ...