Právě jsem dokončil desetihodinovou přestavbu akvária. Předcházela tomu důkladná příprava kýblů a umyvadel, do kterých byly následně roztříděny rybyčky a rostlinstvo. Během celé této procedury byla akvarijní voda všelijak přelévána, vyléváva, odlévána, nalévána, slévána i rozlévána na všechny možné strany a povrchy. Po základní očistě vnitřku akvária, kdy byla odstraněna svrchní třetina štěrku a kačírku a nahrazena novým, příp. starým vypraným, jsem se jal realizovat představu o ideálním rozmístění zbrusu nových architektonických prvků a již zmíněné zeleně. Vytvořil jsem si dokonalou několikapatrovou skalku lepenou bezpečným vodě neškodným lepidlem, které však, jak se vzápětí ukázalo, mělo jednu menší vadu a to tu, že ve vodě nedrželo. Takže se skalka rozpadla. I přes tyto obtíže jsem se ale přenesl a skalku skompletoval bez použití lepidel, aniž by tato doznala větších změn oproti předchozí variantě. Následně jsem do akvária vrátil akvarijní vodu, zapojil filtr i ostatní techniku, tedy světlo, víc techniky tam není, a po krátké očistě mírně zkalené vody do akvária vrátil rybičky. Ty se do nové podoby ihned zamilovaly a bylo na nich vidět, že se cítí jako ryby ve vodě, ééé ... jenže ...
Po krátkém cirka dvouhodinovém pozorování jsem nabyl dojmu, že v akváriu něco nehraje. Pustil jsem tedy hudbu a zadíval se do něj pozorněji. A tu jsem si uvědomil, že jedna rybka z osazenstva není na svém místě, dokonce že chybí úplně! Zatrnulo mi a v hlavě se zrodila hrůzná předtucha. Rozběhl jsem se do koupelny, kde na pračce ještě stále stále ... ještě stále stálo umyvadlo, které bylo dočasnou ubytovnou živorodek. Můj zrak spočinul na podlaze před pračkou. Nic. Nahnul jsem se tedy za pračku a tam to bylo. Vedle gumové hadice jako ryba na suchu ležela ve starém prachu mladá, ale zasloužilá, matka Mečovka. S úctou jsem ji zvedl, omyl od prachu pod tekoucí vodou a se slzou v oku jsem ji odeslal na poslední cestu záchodou mísou na věčnost.
obrázek je bohužel jen ilustrační
Vzpomínal jsem při tom, jak jsem ji přesně před půl rokem vpouštěl do akvária coby 6 měsíční mladici, aby zpříjemňovala chvíle samečka Mečouna, který byl a stále je vrcholnou ozdobou celého akvária. Padli si do oka okamžitě a po dvou měsících už po dně mezi oblázky ploval oranžový potěr. A netrvalo dlouho, pouhé čtyři týdny - potěr sotva opustil úkryt oblázků, a Mečovka přivedla na svět další mláďátka. A po měsící další. A další. A další. Celkem na 150 potomků v pěti vrzích přivedla na svět mečovka Mečovka. Potomků co rostli jako z vody a neustále žrali a srali a vůbec znečišťovali akvárium tak, že jsem ho čistil skoro obden a nebýt hodných lidí, mezi které jsem je postupně rozdával (slovo DARUJI dělá divy) nezůstalo by dnes z akvária nic než nechutná džungle rybího odpadu! Uff ... kde jsem to ... co jsem to ... aha, už vím ...
Chtěl bych tedy tímto vzdát poslední hold této zasloužilé matce, ale i sestře, manželce, tetě, sestřenici a kdovíkomuještě mečovce Mečovce. Odpočívej v pokoji a nechť tvůj duch žije v tvých potomcích. Á ven ... teda ámen!
Poznámka:
Pokud máte pocit, že předcházející řádky a odstavce nedávají valného smyslu, na vině nejsem já, ale můj přítel "Merlot". Je-li tomu tak, hned zítra ho potrestám!