"Někdy si můžeme vybrat cestu, po které kráčíme. Jindy tu volbu učiní někdo za nás. A někdy nemáme na vybranou vůbec."

- Sandman -

kobliha: Keigi, já si na Tvůj první článek pamatuju a často na něj myslím (mám pocit, že jsem ho tenkrát i komentovala) a musím říct, že když čtu Tvoje články, občas si říkám, týjo, je to možný? Chlap s touhle diagnózou a takovejhle smysl pro humor? Že už by z toho byl fakt venku?
Je fajn, že se léky vyvíjejí. Samotář zjevně neví, o čem mluví (Samotáři, tohle není o vůli) a Sargo to s tou stovkou popsala přesně. Není deprese jako depka Měla jsem spolužáka, který léky nebral. Měl stejnou diagnózu, jen si myslel, že to zvládne sám (a kamarádi ho v tom utvrzovali. Co bys bral patáky? To zvládneš! Nějakou tu depku máme každej, ne?) Pak skočil pod vlak.
Musím říct, že Tě, Keigi, obdivuju. A moc Ti držím palce! A až se to zase nebude dát vydržet, tak si pamatuj, že my tady na Píše.cz stojíme za Tebou (pokud za nás teda můžu takhle mluvit)