Jen v rychlosti. Dneska jsem při krmení mrknul po týdnu podrobněji do akvária a ve stínu skalky se tam míhaly podivné malé stíny. Zaostřil jsem dioptrie a hle! Po kamenech se mrskají malí krunýřovci!

Prcek je v červeném kroužku. Dole oko a kus taťky.

A pro úplnost ještě bleskové podobizny obou štastných rodičů. Nahoře mamča, dole taťka

(a omlouvám se za kvalitu fotografií, v akváriu už poletovalo krmení a v tom rybím kolotoči se blbě ostří)

Ještě doplním:

Potencionální  zájemci o prcky se můžou hlásit už teď, je jich tam vícero a nechávat si je míním jen dokud nepovyrostou na exportní velikost :)

Když jsem si u Koblihy přečetl, jaký trable má po onkologický léčbě, měl jsem pocit, že bych měl napsat nějaký komentář. Povzbuzující, samosebou. Jak jinak ... ééé, jenže cokoliv jsem napsal bylo tak stupidní ... no to byste museli vidět. Tak jsem se na to vys..kašlal. Ostatně, to se mi stalo už vícekrát a nejen u Koblihy - tímto zdravím všechny, kterým jsem pod články nepřispěl komentáři.

Ale abych to zkrátil. Dneska mě v autobuse napadlo řešení, jak zabít dvě mouchy jednou ranou. Napsat si něco na blog (resp. postnout video, co jsem nedávno viděl) a ještě to drze vydávat za povzbuzující komentář. Jsem to ale svině :D!

A tady je, Kobliho, ten rádobykomentář/video ...

První část dovči skončila a je čas se zase vrátit od nicnedělání k ... no to je fuk. Ale když už, tak to vzít pěkně z gruntu jako tenhle prcek.