"Někdy si můžeme vybrat cestu, po které kráčíme. Jindy tu volbu učiní někdo za nás. A někdy nemáme na vybranou vůbec."

- Sandman -

jarmik: Já rozbiju tu idylku a zeptam se, co přesně má na tom rozhovoru být tak skvělé. Mně tam zaujala snad jen ta poznámka, že hudba byla cesta pro nevolníka, jak se osvobodit.

Ale jinak?

Že čeština je výjimečně krásný jazyk bez shluků souhlásek? Pokud si vzpomínám z Eisnera, tak ano, za krásné se zpravidla považují jazyky bez shluků souhlásek, ale taky, kde je velký podíl slov začínajících na samohlásky, zejména na "a", nejlépe kombinované se znělým "l" a "r". Na druhou stranu se za hezké zvuky opravdu nepovažují čvachtavé "š", "č", "ř", "ž". A dokonce "zpěvavý" jazyk? To už je hodnocení myslím nesprávně i objektivně. Čeština má podprůměrnou intonaci. Můj učitel angličtiny vždycky říkal, že mu to monotónní staccato těch českých souhlásek zní jako psací stroj.

Čeština je maximálně někde uprostřed. Přečtěte si těch pár vět v této diskusi, jak to zní.

Ohledně těch ideálů a jestli žijeme v dobré době nebo ve špatné době nebo v jaké době, tak ta jeho analýza dle mého teda nic moc. Že by mi chyběly zrovna silné národní ideály, to říct nemůžu.

Dle mého relativně byly lepší časy než je dnes, tzn. ve srovnání s jinými zeměmi dané doby. Příčinou byla dle mého relativně funkčnější veřejná správa a asi i právní řád.

Taky to vyzdvihování husitství mi připadá trochu anachronické a cítím z toho takový nesmyslný nacionální pohled, hlavně, že jsme to nandali cizincům, ať to stálo, co to stálo. Já teda osobně bych se spíš ptal, co z toho měl nakonec malej člověk. Dle mého nic moc, kromě pár šikovných, co si nakradli. Když pominu dvacet let války, což nemohlo být nic dobrého, tak pak bylo v zásadě vše při starém, jenom větší izolace od západu.

Je to historie, jsou tam slavné bitvy, ale prožívat to silně ve vztahu k dnešku? Dle mého jen přepjatý nacionalismus.