"Někdy si můžeme vybrat cestu, po které kráčíme. Jindy tu volbu učiní někdo za nás. A někdy nemáme na vybranou vůbec."
- Sandman -
 |
Podzim a barvy
20. říjen 2006 | 21.25 |
Narodil jsem se přesně na pomezí léta a podzimu; i když myslím, že opravdový podzim pro mě vždycky začínal až s první ranní jinovatkou a opadáváním listí ze stromů. A spolu s obdobím únor - duben jsem ho nenáviděl.
Někdy týden až čtrnáct dní po mých narozeninách, bez ohledu na počasí, se mi začala zhoršovat nemoc (pořád mi příjde divné psát o tom jako o nemoci, připadám si při tom jako hypochondr). Všechno zešedlo, věci kolem mě jako by začaly růst a já se zmenšovat, hluk města se změnil v řev, od kterého jsem nejraději utíkal pryč. Zatímco jindy mi "denní zásoba energie" umožnila pět až šest hodin normálního fungování kdekoliv a kdykoliv, aniž bych se lišil od ostatních a musel se přemáhat (nebo tolik přemáhat), v tomhle období jsem byl rád za dvě, tři hodiny. Nemohl jsem se dočkat prosince, kdy se můj stav začal zase zlepšovat.
Dneska večer jsem byl venku se psem, teda fenkou - na to je hrdá ;), a šli jsme malou alejí jilmů, osik a dalších. Foukal studený vítr a zasypávalo mě listí. Kačka šmejdila po psích znameních, já koukal po holkách :). Stmívalo se. A najednou, v dálce na zdi domu, se fosforovou zelení rozsvítil reklamní panel. Uvědomil jsem si, že šedá a pošmourná nálada let minulých je pryč. Rozhlížel jsem se a usmíval. Barvy. Odstíny. Šedá nebyla šedá. Byla světlá, tmavá, s modrým nádechem i stříbřitá. Ani ze starého kaštanu před naším domem se k zemi nesnášel rezavý déšť. Byla to hnědá, hnědooranžová. Moc se mi líbila. Stejně jako podzim.
Někdy týden až čtrnáct dní po mých narozeninách, bez ohledu na počasí, se mi začala zhoršovat nemoc (pořád mi příjde divné psát o tom jako o nemoci, připadám si při tom jako hypochondr). Všechno zešedlo, věci kolem mě jako by začaly růst a já se zmenšovat, hluk města se změnil v řev, od kterého jsem nejraději utíkal pryč. Zatímco jindy mi "denní zásoba energie" umožnila pět až šest hodin normálního fungování kdekoliv a kdykoliv, aniž bych se lišil od ostatních a musel se přemáhat (nebo tolik přemáhat), v tomhle období jsem byl rád za dvě, tři hodiny. Nemohl jsem se dočkat prosince, kdy se můj stav začal zase zlepšovat.
Dneska večer jsem byl venku se psem, teda fenkou - na to je hrdá ;), a šli jsme malou alejí jilmů, osik a dalších. Foukal studený vítr a zasypávalo mě listí. Kačka šmejdila po psích znameních, já koukal po holkách :). Stmívalo se. A najednou, v dálce na zdi domu, se fosforovou zelení rozsvítil reklamní panel. Uvědomil jsem si, že šedá a pošmourná nálada let minulých je pryč. Rozhlížel jsem se a usmíval. Barvy. Odstíny. Šedá nebyla šedá. Byla světlá, tmavá, s modrým nádechem i stříbřitá. Ani ze starého kaštanu před naším domem se k zemi nesnášel rezavý déšť. Byla to hnědá, hnědooranžová. Moc se mi líbila. Stejně jako podzim.
Komentáře
| RE: Podzim a barvy | kobliha | 21. 10. 2006 - 08:02 |
 RE(2x): Podzim a barvy |
keigi | 21. 10. 2006 - 15:21 |
| RE: Podzim a barvy | darling* | 05. 11. 2006 - 14:56 |
| RE(2x): Podzim a barvy |
keigi | 05. 11. 2006 - 18:01 |