Krátká zpráva z deštivýho dne

Ráno jsem vstal a bolelo mě v krku. Citrony doma žádný, med doma žádný. Hrůza. Seděl jsem před monitorem, cucal stoletej heřmánek a četl ranní zprávy. Vyjela na mě hláška o nějaký chybě ve windows a jestli nechci kontaktovat podporu. Tak jsem tam zavolal.

Na support lince Microsoftu byla milá holka. Aspoň podle hlasu. Řekl jsem jí, že mám asi vira. A že je mi blbě. Byla slušná, do prdele mě poslala, až když jsem to potřetí zopakoval. Potom mě přepojila někam jinam. Tam už nebyla slečna, ale nějakej chlap. Ptal se, jakej mám s Vistama problém. Řekl jsem mu, že nejsem debil, abych to furt vopravoval, že mám XPéčka. Chtěl po mě teda nadiktovat sérióvý číslo k mejm XPéčkům. Nadiktoval jsem mu pro jistotu deset různých. Zeptal se, jestli mám originály. Já na to, že jo, nějaký DVD-R Verbatim 8x. A pod tím fixou XP Corporate Edition. Von chvíli mlčel, pak mě stejně jako ta holka předtím poslal do prdele a praštil s telefonem.

Odpoledne jsem se rozhod, že půjdu koupit ten med a citróny. A taky do trafiky pro speciál National Geographicu. Mezi trafikou a potravinama mě ale napadlo, dojít si do dývkárny nahoře ve městě pro nějakej film na večer. Nepršelo, tak jsem šel. Cestou jsem se stavil v levných CD, abych se podíval po nějakých DVD, co mi chybí do sbírky. Měli Superpoldy z Miamy s Budem Spencerem a Terence Hillem, vzal jsem je. Jenže v rohu jsem si všimnul moc pěkný knížky od BBC o Nezapomenutelných místech světa. Byla zlevněná na dvě kila, tak jsem ji vzal taky. Plus jednu podobnou o Egyptu. Taky za dvě kila. No, nekupte to, když je to tak výhodný.

Kousek od dývkárny je knihkupectví. Napadlo mě, jestli bych si tam nevyhlídnul něco k tátovejm narozeninám. Už se blíží. A když už jsem ve městě. Vešel jsem teda dovnitř. Hned naproti vchodu měli vystavenýho Prsatýho muže od Formánka. Toho jsem před časem chtěl, ale neměli ho. Řekl jsem si, že ten by se tátovi mohl líbit. Ale mě asi víc. Prošel jsem dozadu, podívat se na nějaký scifárny. Měli Leibowitze od Millera, taky za dvě stovky. Vrátil jsem ho do regálu. Chvíli jsem jen tak čuměl na ostatní knížky, pak zase sebral Leibowitze a šel k pokladně. Za chůze jsem hmátnul ještě po Formánkovi - pro sebe, tátovi koupím flašku, stejně by to nečet - u pokladny zaplatil skoro pětikilo a vyšel ven.

Chcalo, jak celej den ne. Udělal jsem pár kroků a byl durch. Když mi voda sjela po zádech až mezi půlky, otočil jsem se a šel domů. Byl jsem o ticku lehčí. Bez půjčených DVD. A bez medu a citrónů, protože jsem na ně v tom lijáku zapomněl.