O vesmíru, životě a mimozemšťanech

Konečně jsem se dneska dostal k tomu, abych si sem zapsal něco, kvůli čemu jsem si tenhle zápisník zakládal. Žádné legrácky, žádné zajímavé odkazy. Naopak, něco k přemýšlení. Není poslední. Doufám.

V našem vesmíru existuje podle odhadů 10 miliard galaxií. V každé galaxii pak existují desítky až stovky miliard hvězd. Některé obíhá jen minimum planet, kolem jiných putují desítky. Přesto jsou mnozí lidé i v současnosti přesvědčeni o jedinečnosti života na Zemi.

Kompletní záběr Mlhoviny v Orionu

(Zdroj: NASA, ESA, Space Telescope Science Institute, Hubble Space Telescope Orion Treasury Project Team)

Dejme tomu, že v průměru má kolem sebe každá hvězda 10 planet. A dejme tomu, že v každé galaxii je v průměru 100 milliard hvězd (jen pro představu, naše Mléčná dráha jich má +- 300 miliard). Pokud se tedy budeme chtít dobrat počtu planet podle této výchozí situace, dostaneme se na číslo 10 na 22, neboli na číslo začínající jedničkou s 22 nulami. Že by pravděpodobnost života byla tak nízká? Pro srovnání, pravděpodobnost výhry "první" ve sportce je "jen" 1 : 13 983 816! Je problém příjmout existenci jiného života z důvodu nedostatku důkazů? Nebo spíš ve vrozené nadutosti člověka?

Člověk sám sebe považuje za pána tvorstva. Za vládce nad veškerým životem. Rozhodujeme, mnohdy doslovným, mávnutím ruky o tom, kdo/co bude žít, kdo/co zemře. Jsme nejvyspělejšími tvory, kteří se zatím dokázali na planetě vyvinout, to bezpochyby. Dostali jsme se do stádia, kdy si jako jediní začínáme rozhodovat o své vlastní evoluci, stáváme se nezávislými na přírodních procesech. Přesto zapomínáme na to, že Homo sapiens jako druh má za sebou pouhých 200 000 let existence. To není mnoho. Znáte někoho, komu bylo sto let? Nejspíš ano. Položte vedle něj novorozeně, představte si podobných dvojic 2 000 za sebou a máte celou historii člověka. A za tu dobu jsme byli několikrát na hraně sebezničení. Tohle by měl být ten nejvyspělejší život ve vesmíru za celých jeho 13 miliard let existence?

Satelitní pohled na střední Evropu

(zdroj: Visible Earth NASA - A catalog of NASA images and animations of our home planet)

Na druhé straně mezi námi existují lidé, kteří jsou velmi vážně přesvědčeni, že nás mimozemšťané pravidelně navštěvují. Důkazy o tom vidí všude.

V naší historii, ať už jde o jeskyní malby, nebo staré kroniky a zápisy. I v naší přítomnosti, v podobě létajících objektů, kruhů na polích, dokonce únosů lidí. Zajímavé je, že tito mimozemšťané vypadají velmi podobně jako my, ba co víc, projevují se těmi nejhoršími z lidských vlastností!

Dobrá. Dejme tomu, že existuje ve vesmíru životní forma, která vypadá jako my a zároveň dokázala překonat obrovské mezihvězdné vzdálenosti, aby se k nám vůbec dostala. Dá se předpokládat, že taková forma života už nebude závislá na svých původních organických základech, pokud vůbec nějaké měla, takže se dávno nemusí poutat na své smrtelné tělesné schránky. Stejně tak veškeré její technické znalosti budou ve srovnání s našimi o světelné roky vpřed. Jak budeme takovým mimozemšťanům připadat? Zaostale, jistě. Budou mít tedy důvod a hlavně potřebu nás kontaktovat?

Podívejme se na chvíli zpátky k nám. K dnešnímu dni je jedním z nejúspěšnějších projektů, který kdy NASA vytvořila, dvojice robotů, Opportunity a Spirit, na Marsu. Sbírají tam vzorky, pátrají po stopách vody. Když to trochu přeženu, hledají život. Důvody pro to jsou dva. Vedle touhy po důkazu o mimozemském životě je to také otázka etiky. Pokud by totiž byl na jiné planetě nalezen život, je dost dobře možné, že na ní nikdy nevstoupí noha člověka. Vedle problému zdravotního pro člověka a lidstvo, které by mohlo znamenat zavlečení bakterií z cizí planety na Zemi, jde i o opačný problém, kdy by bakterie ze Země mohly velmi významně ovlivnit nebo dokonce zničit život na planetě cizí. A to v případě Marsu mluvíme o životě primitivním.

Když se vrátíme zpět k návštěvníkům Sluneční soustavy a pozorovatelům naší planety, dá se tedy předpokládat, v souvislostech s předchozím odstavcem, že i oni budou mít snahu se co nejméně vměšovat do jakéhokoliv života na jakékoliv planetě, minimálně do doby, než bude tamní vývoj nejvyspělejšího druhu či nejvyspělejších druhů na dostatečné úrovni. Otázkou samozřejmě je, co je tou dostatečnou úrovní. Minimálně kolonizace vlastní soustavy určitě. S přihlédnutím k jejich předpokládané vyspělosti je představa létajících talířů kroužících nad lány s obilím a únosy a následné vracení lidí spíš legrační, nezdá se vám?