Když už se rozhodnu vrhnout se na pár večerů do náruče her a vybírám potencionální kandidáty na zabití času, zpravidla dám dohromady seznam 5 - 6 "velkých" her, abych nakonec stejně skončil u něčeho jako je tohle:
LocoRoco (pro PSP) je na první pohled infantilní skákačka plná pisklavého žvatlání, mumlání a s doprovodem japonského popíku zpívaného dětskými hlásky. Jenže místo toho, aby ji člověk po pár minutách odhodil jako přežvýkanou orbitku, ji hraje a hraje a hraje. Pořád dokola. A když nehraje, tak chodí po městě a brouká si jednoduché melodie jako pitomec. No řekli byste to do něčeho takového? :)