Vedro, zubní pasta a deodorant

Tohle vedro je hrozný. Musí to bejt tím vedrem, protože jinak nevím! Před chvílí jsem šel do koupelny, abych si namazal ruce krémem. Mám ve zvyku je oňoumávat, strhávat si mozoly a tak a podle toho to pak vypadá. Zatrhávám za každej kus látky v dosahu. Do dlaně jsem vyprdnul trochu obsahu tuby a začal to roztírat. Šlo to nějak divně. Došlo mi to, až když jsem ucítil místo heřmánku vůni mentolu. Do dlaně jsem si vymačkal zubní pastu.

Ale to je ještě v cajku.

Loni, když jsem běhal po stavbách v montérkách, se mi v těch vedrech zapařila a odřela stehna. No zapařila a odřela, spíš za to mohl ten chemický prach ze suchýho betonu, co se všude kolem v tom vedru vznášel. Nohy jsem měl zarudlý a čím víc jsem se zpotil, tím víc to pálilo. Napadlo mě tehdy, že bych si ty zarudlý místa mohl natřít tuhým deodorantem. Že se jako ty nohy nebudou tolik potit a tak nebudou ani pálit. Jenže tuhý deodorant se zrovínka válel na dně koše vypatlaný a jediný zbylý byl můj oblíbený AXE AFRICA sprej. Tak jsem si ty zarudlý stehna posprejoval!

Na mojí obranu musím dodat, že jsem výsledek tušil už při stisku plejchovky. Kdyby nebylo takový vedro, určitě, zcela určitě bych dokázal mozek použít rychleji. Takhle mě nejdřív do stehen udeřil mrazivý chlad a ihned poté to začalo tak neskutečně pálit, že jsem stál v předklonu s nohama daleko od sebe, s vytřeštěnýma očima a otevřenou pusou minimálně dvě minuty.

Vidíte, co vedro udělá z inteligentního člověka za blbce!