Skrze PEKLO do ZAHRÁDEK a zpět

Jednou z výhod bydlení v České Lípě je možnost turistiky bez zdlouhavého předcestovávání. Stačí se postavit ráno ve městě na jakékoliv místo, roztočit se kolem dokola, pak ukázat prstem a vyrazit. Je fuk, jestli vás zajímají spíš hrady, zámky a zříceniny, nebo unikátní fauna a flóra, na něco z toho narazíte zaručeně. A protože jsem člobrda turisticky pozitivní, míním sem házet v plén tipy na (nejen) nedělní výlety.

Jako první jsem vybral lokalitu hned za humny a to pravé PEKLO! Vydal jsem se skrze něj do Zahrádek a ze Zahrádek po staré silnici zpět do Lípy. Není ale problém se ze Zahrádek svézt zpět do Lípy vlakem, takže je to výlet vhodný pro všechny věkové kategorie. Tedy až na osoby postižené klaustrofóbií, řekl bych. :) Tak tedy ...

Vítejte v PEKLE!

Welcome to Hell - pro anglicky mluvící :) ... doufám, že bez členu

PEKLO je vzdušnou čarou asi 3 km dlouhý pískovcový kaňon mezi Českou Lípou a Zahrádkami. Vytvořil ho Robečský potok, který se prořezal skalními bloky. Dříve jím vedla obchodní cesta a v době válek (od nejstarších až po druhou světovou) sloužilo jako útočiště pro obyvatele z okolí. Na konci 19. století jím měla vést železniční trať, ale díky úsilí vlastivědného spolku Excursions-Club, veřejnosti a majitele pozemků hraběte Kinského byl místo toho vytvořen ocelový železniční most s klenutými oblouky, 209 dlouhý a 24 vysoký. Tím bylo celé údolí uchováno a dnes je národní přírodní památkou s bohatým výskytem chráněných a ohrožených rostlin (bledule jarní, prvosenka vyšší, vláskatec tajemný) i živočichů (výr velký, ledňáček říční, skorec vodní). A most pro změnu kandiduje (nebo už je?) památkou technickou. :)

Na kole nee ... pěkně po svých se musí

Do PEKLA jsem se vydal směrem od České Lípy proti proudu Robečského potoka. Kratší cesta z města k PEKLU vede městskou částí Dubice kolem jatek a učiliště, tzv. Svojsíkovou stezkou. Já si to namířil druhou cestou, tj. po staré silnici do Sosnové a hned na začátku vpravo. U vchodu do PEKLA stojí z obou stran dřevěné zábrany, kterými je třeba se proplést. Možná jsou tam kvůli cyklistům, protože v PEKLE - a na to pozor! - se na kole jezdit nesmí (předpokládám, že vodit ano). Já tvrdím, že jsou posledním mezníkem, kdy se ještě můžete otočit a od brány PEKELNÉ odejít! ;) Ale já šel dál.

Jestli pak tu straší ten mrtvej s teletem?

Hned na počátku cesty je po pravé straně nenápadný balvan. Když jsem byl malý, vyprávěl mi táta legendu, že pod ním leží zavalený povoz i s koňmi. Nebylo mi příjemné kolem něj chodit :). Až později mi došlo, že povoz i s koňmi by se pod něj nevešel, i kdyby je člověk přeložil napůl. Ale pozor! Podle všeho není celá legenda výmyslem, protože podle časopisu "Zpravodaj Severočeského výletního klubu v České Lípě", který vycházel v letech 1878-1938, byl pod oním kamenem pohřben roku 1880 kolemjdoucí muž i s teletem. Vstup do PEKLA, jak má být, že? :)

S tím stromem to vypadá jako past ... já bych tam nechodil

Scházím kolem popadaných stromů. Některé z nich jsou roztržené větrem. Na kmenech je vidět, jak se vítr zatočil a strom zkroutil jako párátko. Některé balvany nad hlavou vypadají, že se každou chvíli zřítí. Je tu absolutní ticho. Nikde ani živáčka. Míjím cestičku vlevo, která mizí kdesi za skálou a je přehrazena spadlým kmenem. Klesám po strmé pěšině dolů, překračuji spadané kameny a větve, marně se bráním náhlému útoku desítek komárů, rozrážím jejich mračno rukou a scházím rozeklanou sedlinou dolů do PEKEL.

Dříve se tu převážně čvachtalo na ztrouchnivělých kmenech ... dnes se dá procházet suchou nohou

V PEKLE samotném se neztratíte. Naučná stezka je velmi dobře značená a ať už jdete po jednom nebo druhém břehu, vždy máte po boku bloky pískovcových skal. Neznamená to ale, že byste se nemohli vydat na průzkumy odboček, kterých po cestě potkáte několik, jen si dávejte pozor na to, kam která odbočka vede, protože víte, kde jste, že jo? ;). Taky cestou nezapomínejte pozorovat druhý břeh. Skrze zelenou džungli lze zahlédnout vedle zajímavých skal i jeskyně vyhloubené potokem a skrývající ... čert-ví-co!

V tý jeskyni bude drak ... nebo čerti ... nebo Koženej

Kdybych se do PEKLA vydal o měsíc dříve, viděli byste na fotografiích bílý koberec z bledulí jarních. Každé jaro jich v mokřadech kolem potoka vykvétají tisíce a tisíce - uvádí se dokonce až 3 milióny. Jestli sem někdo v tuto roční dobu zabloudíte, zkuste je spočítat a schválně dejte vědět :). Na bledule bylo pozdě, ale i tak je všude dost různých květů a zajímavých rostlin - a taky komárů, bacha na to! Je to logické, ale stejně upozorňuji.

Celkem prd, co? ... a při tom tak cenný

Tak třeba tenhle malý převis s malou kaluží. Nic extra, řekl by laik, ale to zelené na skále je vláskatec tajemný, miniaturní kapradina zařazená do seznamu kriticky ohrožených druhů a patří mezi rostliny, z jejichž nálezu má botanik druhé Vánoce. Více o něm třeba zde.

... barvičky barvičky ...

... železitý barvičky ...

... a džungle barvičky ... nevědět, že jsem to fotil v PEKLE, myslím na amazonskej prales ...

Vedle podivuhodných tvarů pískovcových bloků je pozoruhodnou podívanou i jejich zabarvení. Na pískovci se vedle flóry usazují sedimenty železa a
spolu s flórou vytvářejí mozaiku barev. Když k tomu připočtete barvy okolní květeny, je na co se dívat. Ale teď už hupky dupky přes dřevěný můstek na druhý břeh.

Tyhle můstky jsou bytelný, ale já si pamatuju můstek ze dvou kmenů, co se rozpadaly pod nohama

Ještě než přejdu, prochází kolem mě dvojice z protisměru. Nepozdravíme se, díváme se na sebe zpoza víček a jen letmý úsměv napoví, že myslíme na to samé. Každé takové setkání jako by narušilo posvátnost místa. Když se procházím údolím, patří jen mě a ten pocit samoty očišťuje. Kdokoliv se objeví tu iluzi drtí na prach. Pak se v potoce splaší voda a nad hladinu vystřelí karas. V tu ránu máme všichni v dlaních fotoaparáty a otvíráme krytky. A znovu vyskočí, tělo se mu na slunci stříbřitě leskne. Jenže zmačknout spoušť nestihne nikdo z nás. Chvíli tak strnule stojíme s aparáty v pohotovosti, pak na sebe mrkneme a začneme se uculovat. Všichni společně necháme ruce klesnout a otáčíme se každý do svého směru. V ten moment se nám karas vysměje dalším šplouchnutím.

A jsme na druhém břehu

A jsme na druhém břehu a bez chodníčků ... tady to drobet čvachtat bude

Dříve byl vstup do PEKLA po většinu roku podmíněn vhodnou obuví (holínkama např.), dnes jsou dvě třetiny cesty (krajní třetiny) vypodložené dřevěnými chodníčky, po kterých se dá přejít suchou nohou i v normálních botaskách. Snad jen prostřední úsek na druhém břehu bývá blátivý, ale není to tak hrozné, aby se to nedalo bez újmy překonat.

Některé stromy je holt nutno překročit, přeskočit, přelézt, či podlézt

Některé nikoliv ... mimochodem, tohle všechno je ještě na levém břehu

Hups ... hele, já vám netvrdil, že se tu nic nemůže stát! ... Kdo myslíte, že leží pod tímhle?

A propó, když už je řeč o překonávání, protože je PEKLO národní přírodní památkou, spadané stromy - uhnilé, stržené větrem - tu zůstávají ležet. Silné kmeny se čas od času rozřežou, ale přesto počítejte s menším prolézáním a stromolezením. Zrovínka u jednoho z postižených míst jsem narazil na výpravu starších dam, kterým se podobné lezení moc nezamlouvalo a hudraly, že by s tím měl někdo něco udělat, ale proč? Tohle není zámecký park. A dovedete si představit větší zábavu pro děti? :)

Supr ne?! ... No dobrá ... obchází se to vpravo kolem potoka ...

No dobře ... ještě větší zábavou může býti prolézání nejrůznějších výdutí, průrev, prasklin, tunelů a vysekaných dutin ... samosebou, jak pro koho. Jestliže před jízdou výtahem preferujete chůzi po schodech, asi se vám tu moc líbit nebude. :)

Pamětní deska Ladislava Lise na skále

Až se po pravé ruce, na druhé straně údolí otevře pohled na skálu s vytesanými otvory, blíží se další přechod přes Robečský potok. Když potok přejdete, nalevo stojí stavení, kde dlouhá léta žil (pod neustálým dozorem STBáků) Ladislav Lis. Pamatuji si, jak jsme na školních výletech okukovali oslíky a kozy, co choval. Napravo, kudy pokračuje cesta dál, visí jeho pamětní deska.

Tohle děti milují ... fakticky

Odtud se pomalu blížím ke konci samotného údolí. Sluníčko vystoupalo vysoko a šajní jak zběsilé, takže místo modrého nebe budou na fotkách určitě jen bílé fleky. Nevadí, budeme dělat umění!

Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko, vadíš mi ve focení ...

... tak místo nebe musím snímat sebe ... ale do tohohle odrazu jsem se nevešel ...

Tam někde uvnitř je údolí

Když se tak dívám do té zelené džungle, napadá mě, jak rozdílné je procházet PEKLEM v různých ročních dobách. Nebo za různého počasí. Přestavte si třeba jak místo zeleně slunce odráží barvy podzimu. Jůůů! Nebo ocelové nebe nad hlavou a provazce deště snášející se k zemi. Brrrr! Jojo, asi se sem vydám pro fotky ještě několikrát. Ale bacha, vidím skálu s tábořištěm - v chráněném území, no hezký! Ale bylo tu, co si pamatuju. Brzo nechám pískovcové stěny za sebou.

Tábořiště ... neostré a rozmazané ... ale taky jediné nafocené

Když už jsme u tohohle místa, tak vám prozradím jedno tajemství. Ale nikomu to neříkejte, platí? Tak pojdťe blíž ... ještě ... ještě kousek ... AUUU!! ... zas tolik ne, hernajz, šoupněte se ... tak, pssst ... Jak jsem před několika odstavci psal o těch odbočkách z hlavní trasy, tak většina z nich není tak tajemná, jak vypadá. Nevedou nikam do temných slují, do loupežnických doupat, či pekelných jam. Naopak. Pokud se po nich pustíte, dovedou vás po dvou třech minutách buď na vrchol pískovcového bloku, kolem kterého jste právě prošli, nebo - a to především - vyvedou vás na plošinu nad PEKLO, kde se na kraji lesa rozkládají louky, pole a ... o kousek dál i polní cesty a železnice, kudy se v pohodě dostanete zpět do Sosnové. Zkrátka, jednu chvíli jste "uprostřed" PEKLA a jen o chvilku později ... Zrovínka u téhle skály jedna taková je. Až k ní příjdete, dejte se vlevo a rovně. Ale jak jsem řekl, psssst, jazyk za zuby. PEKLA se má člověk bát a ne mít možnost z něj kdykoliv zmizet! ;)

Předposlední přechod přes potok ... za ním je ještě menší ... a finito

Potůček si to zurčí do útrob PEKELNÝCH

Přečtete to? Přečtete, že jo?!

Od skály s tábořištěm už se blíží konec PEKLA. Nejdřív se objeví stejná zábrana jako na začátku a potom už je vidět můstek přes řeku a skrze stromy tuším hájenku. Loučím se s Robečským potokem, dokumentuji uvítací tabuli pro ty, co do PEKLA teprve míří a PEKLU čelem vzad, pochodem vchod.

No asi takhle ... Frýdlant je ještě o kus vlevo - nějak jsem smazal to správné foto ... vpravo je východ z PEKLA

Ještě než se vydám do Karby, stáčím pohled doprava. Vede tam cesta lesem směrem ke Kvítkovu a zbytkům hrádku Frýdlant. Podobných pozůstatků hradů, hrádků a tvrzí najdete na českolipsku něurekom. Pomalu nenajdete kopec, na kterém kdysi něco nestálo.

Hajhou hajhou a keigi s káčou jdou ... ta tu teda na fotkách není, ale s ní se fakt nedá fotit
1) blbne jak rogalo, 2) je černá jak uhlí, 3) kokr zavodněné křoviny = nebezpečná kombinace

Karba je nádherná. Procházet kolem roubenek zapasovaných do pískovcových masivů je jako cesta pohádkou. Tedy, když si člověk odmyslí satelitní antény :). Uprostřed Karby míjím malou svatyni a než Karbu opustím, otáčím se a fotím pohled přes chalupy na PEKLO.

Áááááááááách ...

Od Karby se člověk může dát několika směry, i když to tak nevypadá. Vedle cesty lesem do Kvítkova se po červené značce dostanete rovnou k vlakovému nádraží; po zelené - odbočka v Karbě - přes údolí s železničním mostem, vyšplháte do lesa (pamatujete na "psssst" ... je to poblíž toho místa :) až ke trati k/do Sosnové; po modré k Novozámeckému rybníku a tamní autobusové zastávce. Já kašlu na značky. Vylezu po cestě do Zahrádek, vyblejsknu nedaleký vrch Vlhošť a jdu si to štandopéde podél zdi k zámku.

Satanáš ... jasnej

Ale co to? Něco kolem mě šustí a do ucha šeptá mi hlas. Slyšel jsem ho už v PEKLE, ale nijak jsem mu vedle všeho toho ševelení nevěnoval zvláštní pozornost. Rozhlížím se kolem sebe. Nic. "Haló!", volám. Jen kdosi dole v zahradě rodinného domku se na mě otočí, ale mlčí. Pokrčím rameny a jdu dál. Po pár krocích slyším zleva šramot a snad ... tichoulinký smích? Zrakem upřeným do trávy jezdím sem a tam. Ano, už to vidím! Uprostřed zeleného pýru problesknou kočičí oči. Udělám krok vpřed, ale černá kočka třemi rychlými skoky vyšplhá na zámeckou zeď a dívá se mi upřeně do očí. Nemusím dumat nad tím, co je zač. Právě jsem opustil PEKLO.

ZAHRÁDKY

Z venku to tak nevypadá ... ale uvnitř, bohužel ...

Zahrádky jsou obcí, Zahrádky byly krásným zámkem. Byly, bohužel. Je tomu 5 let, co zámek vyhořel. A i když se fasády podařilo dát do pořádku bleskurychle, na vnitřní prostory je potřeba sto miliónů. Obec Zahrádky založila konto na jeho obnovu - ačkoliv majitelem zámku není obec, ale Karlova univerzita v Praze -, jenže za jak dlouho - jestli vůbec - se peníze na obnovu podaří dát dohromady, ví Bůh ...

Bez komentáře

S komentářem ... park

Pořizuji pár fotek zámku, taky parku kolem a točitou silnicí scházím pod zámek.

V tu chvíli mi naskočí husí kůže. Bez legrace. Přede mnou stojí velký, schátralý a opuštěný dům. Vypadal tak, už když jsme kolem jezdívali směrem na Úštěk, Litoměřice a dál za babičkou. Pokaždé mi při pohledu na něj naskočila husí kůže, už jako malému dítěti. Nevím proč. Ani nevím přesně, co za dům to vlastně je. Snad patřil k zámku jako hospodářské stavení, nebo to byl starý hostinec? Nevím a nijak po tom nepátrám. Víte, že i teď, jak tak o tom píšu a prohlížím fotografii, mi zase naskočila husí kůže? Fakticky. Nekecám. Rychle kolem proběhnu, pohled mám zapíchnutý do země.

... zuby cvak zuby cvak zuby cvak ...

Pak se otočím a narychlo vyfotím štít domu s rohem zámku v pozadí a zdrhám. Fujtajxl!

Za tři minutky - na krajnici nutno dávat bacha, někteří nevědoucí cvoci sjíždí strmou a točitou silnici jak blázni - jsem na pláni. Přede mnou je silnice, po které dojdu až k Sosnové a dál do České Lípy. Nasadím tempo a při tom dodělávám baterky ve foťáku. Když se otočím, je krásně vidět Vlhošť s Ronovem.

Vlevo Vlhošť ... vpravo Ronov

Vlhošť je přírodní rezervací s hromadou vzácných rotlin a zástupem vzácných živočichů. Ronov je přírodní památkou z podobných důvodů, plus se na jeho vrcholu nachází stejnojmenná zřícenina hrádku. Je odtud výhled na České středohoří, na Máchův kraj s rybníky kolem Holan a kolosálním Bezdězem i na vyvřelé kopule Lužických hor na severu za Českou Lípou.

V tom nahnědlým baráku vzadu ve městě bydlím

A než sejdu do Sosnové, ještě si dělám fotku poslední, panorama České Lípy.

- když to tak po sobě čtu, to se mi ten "seriózní turistický průvodce" nějak zvrhnul. No neva, zvedněte zadky a jděte/jeďte se podívat sami! :)

- ptáte-li se, proč článek a ne galerie, do galerie by se mi nevešly texty ... a protože jsem u nich strávil mládí ...