Přátelé

Dnes jsem byl asi až příliš veselý, alespoň to tak některým připadalo - viď, samotáři ;). Nebylo to úmyslné, nepředstavoval jsem si takový dopad jedné hříčky. Ale rozhodl jsem se to před spaním kompenzovat. Dost bylo legrace. A tentokrát vážně.

≈≈≈

Vím, že je v dnešní době nezvyklé obracet se na někoho psaným dopisem, ale chtěl jsem vám, přátelé, vyjádřit svou vděčnost. Chtěl jsem vám poděkovat za soucit a podporu, které jste mi projevili, když mě Kamila opustila. Ten včerejší večírek byl nádherný a já jsem vám zavázán, že jste se nenechali odradit a přenesli se přes mé protesty. Omlouvám se za hrubost, jíž jsem vás častoval a ještě jednou děkuji.

Bylo to krásné, osvobozující. Přátelé moji. Neboť jste mými přáteli, že? Přáteli, kteří si pomáhají, podpírají jeden druhého v dobách nejtěžších, jsou si vždy nablízku a strasti života snáší rukou společnou. Richarde, Davide, Evo.

Jistě. Našly by se skutky, jenž bych mohl každému z vás vytknout. Dělali jsme si věci, na které nejsme pyšní, vím to. Třeba ty Richarde. Vím, jak jsi toužil po mé Kamile. Vím, jak sis ji v temných nocích představoval na lůžku vedle sebe. Vím, jak ses v mysli kochal jejím tělem, vím, v jakých představách má Kamila hrála hlavní roli. A nebo ty Richarde. Ty, který jsi vždy tak dokonalý. Ty, který jsi nezůstal jen u představ a každý čtvrtek, když jsem na nočních směnách vydělával na naši budoucnost, sis ji podával v naší ložnici. Šukal ji v mojí posteli a pak si vinu splachoval v mé vlastní koupelně bezostyšně se utírajíc do mých ručníků. A ty Evo? Vím, že jsi to byla ty, kdo Kamile našeptával, aby od toho hrubiána zdrhla. Vím, cos ji cpala do hlavy při těch vašich dýchánkách v divadelní kavárně. Vím, že to u tebe se skrývala první dny a tys mi ji do očí zapřela! Jednou, podruhé. A zase. A znova.

Ale dost už, přátelé. Jsme přeci přáteli a přátelé by si měli odpouštět. A já vám odpouštím. Když jste přišli s nápadem uspořádat večírek, kde bych přišel na jiné myšlenky, zuřil jsem. Nechtěl jsem večírek, chtěl jsem Kamilu! Ale teď, teď jsem vám vděčný.

Když u mě předevčírem dopoledne Kamila zazvonila a chtěla si o nás naposledy promluvit, napadlo mě, jak by nám ten vámi navrhovaný večírek pomohl všem. Přemýšlel jsem, jak by nám Kamila pomohla upevnit naše přátelství, protože partneři mohou odejít, ale přátelé zůstávájí. O tom jsem přemýšlel, když jsem ji táhl do koupelny. Když jsem vodou omýval její nádherné tělo, které jsem tak často hladíval a líbal. Když jsem ji vyvrhával, vybíral ty nejlepší kusy jejího křehkého těla a naporcované nakládal do marinády. Když jsem z nich pak krájel jemné medailonky, pekl je a laskal se jejich vůní.

A když jsme pak spolu večer u večeře sdíleli mojí Kamilu, byl jsem šťastný, že zrovna vás mám kolem sebe.

Přátelé moji.

Děkuji.