Keigi | Úterníček

00:01

Odklepl jsem zprávičku a jdu chrnět. Místo do postele v pokoji ulehám na roztažené kanape v obýváku. Výhodou je spuštěný počítač a větší ložná plocha kanape. V počítači spouštím Návštěvní den číslo 6 a nastavuji automatické vypnutí počítače na +1 hodinu.

00:30

Prvních deset minut ležela Kačí přitulená k mému levému boku s hlavou na mém rameni - je to lepší než elektrická dečka. Pak se vymotala zpod deky a lehla si mi na nohu - elektrická dečka je přeci jenom lehčí. Po dalších deseti minutách se zavrtává zpět pod deku a otáčí se hlavou k mým nohám. Začala chrápat. Budím ji, nereaguje. Nadzvedávám deku a konstatuji, že elektrická dečka se sice musí napájet elektrickým proudem, ale na druhou stranu má nulový vedlejší odpad. Kačí funguje na základě přísunu psích pochoutek, jenže se u ní projevuje přebytek vzduchu, který má tendenci unikat i ne zcela tradičními dýchacími otvory. Deku si pokládám zpátky na hrudník a důkladně utěsňuji.

00:58

Pořád nespím. Pánové Šimek, Sobota a Nárožný skončili, počítač se za dvě minuty vypne. Vstávam, nahazuji do XMPlaye další povídání a přidávám další +1 hodinu.

02:01

Musel jsem usnout brzy poté. Ale nejspíš mě probudilo, jak se počítač vypnul. Vstávám a jdu na záchod se odlehčit. Pro jistotu. V kuchyni si umývám ruce a koukám, že jsem si k večernímu čaji zapomněl vzít ten poslední kroasán. Nevadí, dávám ho i s talířkem na stolek, abych si ho nezapomněl vzít ráno ke snídani. Káča stojí za mnou a kouká na mě tím pohledem, jestli se mám v úmyslu ještě vrátit, nebo si může posloužit celým kanapem.

04:32

Je tma. Jenže tomu debilnímu kosákovi to zřejmě nevadí. Ani se nemusím jít koukat z okna, abych se ujistil, že zase sedí na vrcholku břízy před barákem a řve a řve a řve. Alespoň že nevzbudil anduláky v pokoji. Přetahuji si deku od kotníků zpátky k ramenům, kde byla, než si ji přivlastnila Káča. Otáčím se na druhý bok a znovu usínám.

05:05

Ten debil je vzbudil! I když je v pokoji pořád tma, ty dva tam vyvádí jak o pouti. Já věděl, proč spát v obýváku. Jdu k pokoji a zavírám dveře, totéž dělám v obýváku. Ulehám a přikrývám se dekou.

05:06

Zase vstávám, protože Káča stojí za dveřmi, kňučí a snaží se je otevřít. Nevšiml jsem si, že šla před chvílí za mnou.

05:48

Dřímal jsem, ale spát už se nedá. Ani ty dvojí dveře ty dva ptáky neutlumí. Káča se na mě divně dívá. Ptám se co je, pořád se na mě divně dívá. Odpovídám ji, že s ní nikam ven ještě nejdu. Otevírám dveře do obýváku, aby si mohla jít lehnout ke dveřím od bytu a dala mi ještě pokoj.

06:15

Kačí mi strká mokrý studený čumák do obličeje. Vrčím a otáčím se na druhý bok.

06:20

Kačí mi olizuje ucho. Začíná se rozednívat, anduláci řvou jak protržený a mlátí vším, co není v kleci pevně připevněno. Přikrývám se dekou až po hlavu.

06:29

Kačí je už nějakou dobu neotravuje. Anduláci jsou zticha. Jen ptáci kdesi venku vyřvávají.

06:30

Zvoní budík na telefonu, co jsem ho nechal na stole v kuchyni, hned vedle kroasánu. Naštestí to trvá jen půlminutku a utichá. Znovu bude vyzvánět za pět minut. Dopřávám si luxus pěti minut lenošení.

06:32

Kačí mě kontroluje, jestli spím. Nějak podivně voní.

06:33

Co to? Jako bych slyšel anduláky létat? Sice už svítá, ale v pokoji jsou zatažené žaluzie. To snad ne?

06:34

Ale jo! Jeden z nich se plácá mezi žaluzií a záclonou. Chvilinku čekám, jestli se mu nepodaří vyletět, pak vstávám a jdu ho vysvobodit.

06:35

Je to Modrej. Bílá sedí na kleci a dělá jakoby nic. V kleci to vypadá jako po výbuchu. Když strkám Modrého do toho bordelu v kleci, ještě nadává. Seřvu je jak malý parchanty, ale Bílá mi demonstrativně prolítává nad hlavou a tak strategicky ustupuji. Kačí leží u dveří a má už zase nějaký divný pohled.

06:40

Oblékl jsem se a beru do ruky vodítko. Kačí šílí jako obvykle. Ještě jdu do kuchyně pro telefon. Něco mi tu nehraje, ale jsem ještě rozespalý. Otevírám dveře od bytu, nazouvám pantofle a můžeme vyrazit.

06:42

Otevřel jsem domovní dveře, Kačí vystřelila jak raketa a já se zatím prohrabuji krabicí od tatranek, kam se hází letáky, prospekty a cokoliv reklamního vůbec. Vybírám si leták s elektronikou a za chůze si čtu. Bohužel jsem si nějak špatně spočítal schody a z předposledního mi sklouzává levá noha až na asfalt. V kotníku se mi ohýbá do pravého úhlu. Ani jsem nevěděl, že to umím! Aha. Tak asi neumím, protože v tom kotníku cosi křupe. Chvíli si hraju na plameňáka, ale když si všimnu Kačí a jejího pohledu "rychlé potřeby" zkouším se na levou nohu postavit. Jde to. Chůze moc ne, ale to nevadí. Protože mám ještě v kapse nějaký igeliťák, jdeme jen k nejbližším stromům a říkám Kačí, že se může vykadit. Čemu rozumět chce, rozumí, takže se během deseti vteřin zatočí a koná. Seberu to, házím do popelnice a jdeme domů.

06:57

Umyl jsem Káče packy, osušil a už vedle mě kluše pro pravidelnou ranní dávku piškotů. V kuchyni se na momentík rozhlížím a přemýšlím, co je tu tak divného. Kačí kouká někam do blba. Beru pár piškotů a odnáším je do misky. Jdu si postavit vodu na kafe.

07:15

Opláchl jsem se, dal trochu do kupy noční pelech, roztáhl žaluzije, ... a nakonec si jdu do kuchyně udělat to kafe. Dolívám do hrníčku mléko a těším se na svůj kroasán. Který tam ovšem není. V ruce držím prázdný talířek a na chodbě na mě kouká nenažrané černé stvoření. Než se stačím rozčílit, mizí v pokoji ve starém křesle, kam bývá posílána hlavně za trest. No nic no, normálně stejně snídám jen kafe nebo čaj.

07:30

Kotník levé nohy se zdá drobínek větší než kotník pravé nohy a začíná v něm bolestivě pulsovat. To asi bude bezva den ...

17:12

Jsem doma. Kolem poledního začal kotník tuhnout a zvětšovat svůj objem. Na cestu domů jsem ho stáhl obyčejnou gázou, protože jsem nic lepšího nenašel. Chodit se v tom dá, ale budu to muset co nejdřív sundat, protože přestávám cítit prsty. Nejdřív ovšem venčení. Během cesty ze schodů se Káča při svých manévrech "natěšeného vzrušení" a "vzrušujícího těšení" dvakrát majzne do hlavy a jednou mě přejede přes nohy. Díky tomu ty prsty zase cítím.

Večer

V sedm jsem si pustil jedničku a kouknul na přehled zpráv, jestli nevypukla třetí světová, případně neplánují snížit daně. Ani jedno ani druhé se nestalo, takže jsem si ke kafi pustil jeden díl FUTURAMY ... a před půlhodinkou jsem dokoukal ... devátý? Desáty? Hmmm, takhle dlouho jsem neměl puštěnou televizi roky. Kotník se zdá se ustálil na velikosti tenisáku.

Teď

Je kolem jedenácté. Udělal jsem si čaj a dopisuji tohle. Kotník ztuhnul úplně a začala mě brnět noha až ke kolenu. Káča chrápe jak starej námořník a před barákem vyřvávaj násoskové. Jdu si naházet do XMPlaye nějaký povídání a půjdu spát. Třeba dneska usnu před půlnocí.