Protože starý Fuji A340 odešel do křemíkového nebe, nějakou dobu se volil jeho nástupce. Chvíli se uvažovalo i o zrcadlovce, jenže k ní by bylo záhodno koupit i příslušné objektivy a filtry (když-už-tak-už, že ...) a to poněkud přesahovalo finanční možnosti zúčastněných (keigi říkal něco jako "nejsme Rotschild, pánové!") a tak se vybíral kompakt ve střední cenové hladině.

Základní požadavky byly následující:

- rozlišení 6Mpx a více

- optický zoom 6x a více

- optický stabilizátor (to hlavně kvůli tomu zoomu)

- možnost manuálního nastavení nutná!

Tak jsem dnes večer dohrál Vampire: The Masquerade - Bloodlines a bylo načase. Poslední tři čtyři dny jsem hrou trávil víc času než je zdrávo. S duší rebela jsem se plížil nocí, pomáhal dobrákům a ze stínů likvidoval zláky, až mě nas ... (ale co, už je po desátý) ... rali všichni a nechal jsem je v tom prohnilým L.A. (zdravím Ivanu :) napospas ... Oproti dobám před lety to sice bylo jen cvrknutí do vody, ale i tak jsem se cítil drobátko ... provinile. Pamatuji si, jak mi kdysi říkávali: "Tobě z těch her jednou jebne!"

(převzato z www.bloodlines.cz)

Teda lidi, to jsou vám někdy záhady! Dneska večer jsem slyšel, že někde v poli přistáli ufoni. To by teda nebylo nic tak divnýho, ty přistávaj každý léto, ale tyhle museli bejt stoprocentně nalitý, jinak nevim. Jen si vemte; místo do pole s pšenicí to posadili do řepy, místo kruhů tam obtiskli nepravidelný elipsy a o mobilech s voláním zadara taky nikdo ani muk (což by vysvětlovalo tu moji teorii - nejspíš je prochlastali už cestou). A to není nic proti ránu!

Ráno jsem pod dojmem chladu posledních dní, kdy jsem během venčení drkotal zubama a na těle mi stály i bradavky, o kterých jsem do tý doby neměl ani ponětí, vyndal ze skříně dlouhé bavlněné kalhoty. A když jsem je dopnul, málem mi uletěl knoflík. Přitom na konci zimy, když jsem je do skříně ukládal, nebylo o našponovaní ani vidu. Pro jistotu jsem si šel stoupnout na váhu a říkal, že jsem holt asi přibral.

Že během těch posledních měsíců se moje váha z obvyklých 78 - 79 kg dostala na 81, dejme tomu 82 kg. Ostatně, nebylo by to poprvé. Podobným katastrofám už jsem v minulosti několikrát čelil. Ale co na mě vybaflo, to bylo šokující a nemající obdoby! Třikrát jsem slezl dolů, tříkrát vylezl zpátky nahoru a ručička váhy se pořád motala kolem 86 kil!! No, jak je jen toto možné?!!!

Celý den mi to vrtalo hlavou. Probíral jsem to zleva, zprava. Shora, zdola, ale nic. Ani teď večer, když jsem v kuchyni patlal ty čtyři šišky štrůdlu jsem na nic nepřišel. Prostě záhada, no ...