Poznámka na úvod: Abych nebyl osočován (nejmenovaná hospodyňka např.), že nic nepíšu, zde je výňatek z mého dnešního dne ... *smajlik s děsně nasr... výrazem* mrk mrk mrk

Věc: Deník
Datum: Středa, 25. června 2008
Místo: Kdesi na severu Čech

2:48 Pod oknem mi huláká nějakej magor. Probudil mě. Slyším, jak někoho tituluje krávo a debile. Pak zřejmě zvrací.
2:51 Teď brečí. A zvrací.
2:55 Teď už jenom zvrací.
3:05 Už ho nikde neslyším, usínám.
5:00 Anduláci v pokoji začínají dělat brajgl. Přetahuju si přes hlavu deku, což pomáhá, ale zase mi mrznou nohy.
5:15 Kača se snaží vlézt pod deku. Nemůže najít vchod, takže za chvíli jsem bez deky úplně. Na moment si říkám, že to neva, jenže pak mi nad hlavou zakrouží pár splašených a vřískajících ptáků a já se probírám, deku sbírám a znovu si zakrývám hlavu.
5:16 Káča zjistila, že mám deku a zase se snaží dostat pod ní.
5:17 Jsem bez deky.
5:24 Beru si deku, nadzvedávám ji a nechávám Káču zaparkovat po mém boku. Potom deku přetáhnu přes Káču, sobě přes hlavu a snažím se dospat.
5:45 Na parkovišti se spustil alarm u auta.

V rozmaru jakémsi podivném jsem se rozhodl, že je načase zmodernizovat domácí arzenál osobních počítačů. Výběr byl jednoduchý, ale realizace ... ouououououuuu!

Arzenál osobní se skládal z těchto počítačů:

Počítač primární Sempron.

Počítač pracovní/internetový/zkoušecí/avůbecnapsíkusy Pentík III.

Počítač psací stroj Pentík první (fakt to ještě existuje a funguje!)

Ve své naivitě a prostotě ducha jsem zavrhl jednoduchý propad jednotlivých počítačů žebříčkem, kdy by jejich pozice zaujal "vyšší" model, ale projevil jsem přání mít v každém ze stupňů tatáž data na HDD jako byla předtím. Přesypat desítky GB dat z HDD na HDD a roztřídit je, přičemž každý počítač má jiný OS (WindowsXP, Windows98, Linux) je PEKLO! Když k tomu připočtete, že jsem se zároveň pustil do drobných rošád ve složení komponent, což dva ze tří operačních systémů nerozchodily ... je to PEKLO NA Ntou!!!

Nakonec, po všech peripetiích, dva z počítačů spokojeně vrní, zbylé dva jsou - zatím - narvaný ve skříni ve stavu mírné destrukce, uff.

Mimochodem, lidi. Za ty dva týdny, co jsem to tu nepročítal, se na píše.cz nashromáždilo takové množství novinek a materiálu ke čtení, že mi dneska ráno vypadly bulvy a půl hodiny jsem je hledal na koberci. Desítky stran na homepage + jen o něco málo u mých přátel grafomanek a grafomanů (jsem si teda uměl vybrat, fjůůůů...). Copak jste se zbláznili všichni?! Není v mých silách přelouskávat ta kvanta textů!!! Jestli jste za posledních 14 dní psali něco fakt důležitého, jako že ohněta už neohnětí a samotář se odstěhoval na Klondajk, dejte vědět do komentářů. Díky.

Nemyslete, že jsem nevděčník, ale při vší té chvále, které se mi tu dostává v komentářích k fotografiím, se cítím ... trochu trapně. První fotoaparát jsem dostal někdy před 20 lety a fotil jsem rád, to ano. Jenže, když to spočítám, jestli jsem za celý život nafotil 20 filmů, je to hodně. Digitálním foťákem fotím dva roky, možná tři, ale - zase - za celou tu dobu jsem toho nenafotil tolik, co za poslední tři měsíce. O fotografování jako takovém jsem si přečetl všehovšudy 8, nebo 10 článků od Ondřeje Neffa. Toť vše.

Dávám sem fotky, které se mně samotnému líbí. Ale jsou opravdu tak "kvalitní" - vrtá mi to hlavou; chápejte, narodil jsem se na samotném přelomu panny a vah, to na člověku zanechá stopy, i kdyby tomu nevěřil :) -, nebo nekvalitu fotografií umím tak dobře zamaskovat? Co by se stalo, kdyby by je objevil někdo, kdo fotografii opravdu rozumí? Kolik základních chyb by tam našel? Ptám se, ptám a ... víte co? Udělám to takhle. Jak nakonec takový výsledek vypadá víte, ovšem ukážu vám, jak vypadá originál takové fotografie a jak ji přesně upravuju. Třeba příjdete o iluze :).