Zítra je 1. máj. Čeká nás den volna, líbání pod rozkvetlými stromy, ... některé cvoky průvod, hesla jako to z nadpisu a Švorcová ...

... jenže dnes ještě musíme makat, a tak stejně jako včera něco pro rozproudění krve:

Ondřej Havelka a Beat me, daddy!

« »

+ BONUS

A jelikož se slunce zatím schovává kdesi za mraky, k úsměvu si musíme pomoci bez něj:

Jednou, dvakrát do týdne se mrknu na blogy několika lidiček, kterým léta končí na -náct a ne -cet. Pro čerstvou inspiraci a očistu krve. Ale co v posledních týdnech nacházím, to už přesahuje všechny meze! S jarem se rozmohla fotománie a každý s fotoaparátem po ruce pořizuje snímky, které bych si já okamžitě vypálil na dvd a uložil, abych se měl čím na stáří chlubit. A já se ptám, JAK TO? JAK SI TO VŮBEC DOVOLUJÍ? Takové pěkné fotky dělat ... a vůbec ... hanba Vám, povídám!

Já měl v ruce foťák už v době, kdy většina z vás byla ještě rozdělená na dvě půlky; na hlavičku s ocáskem, co si hrála s kamarády na dostihy a kulaté nic, co se každý měsíc vozilo na tobogánu. Heršvec ... to jsem se ale dopálil! Klid, keigi, klid. Zase ti stoupne tlak, povolí svěrače ... klídek.

Nejprve jsem chtěl vyrazit do polí vytvořit také tak pěkné fotky a obrátil jsem se i o pomoc k nejvyššímu. Jenže v poslední době je na mě nějaký naštvaný, či co, a tak to nedopadlo.

Pokorně jsem tedy vrátil domů a řekl si, že všechno zlé je pro něco dobré, a když už nic jiného, donutím se alespoň konečně katalogizovat (to je slovo, co?! ... jsem slyšel v rádiu dneska) těch stovek a stovek momentek válejících se na hardisku. A část z nich to má za sebou.

Oznamuji tedy tímto slavnostně otevření galerie a jako první jsem nahrál fotky z městského parku v České Lípě nafocené začátkem dubna. Počasí bylo pošmourné, fotoaparát už má také nejlepší roky za sebou, ale PhotoFiltre mi pomohl to maskovat :). I proto ta zelená všude kolem ... do galerie, prosím, tudy ... a omluvte podobu galerie, úpravy ji ještě čekají.

Info pro Hablinu a Ohnětu (oni ví): Pravda je, že poslední dny nedělám nic jiného než si hraju s fotkama a zbytek nestíhám, ale krystalku jsem dneska ... vlastně včera dopsal! ... a protože je za dveřmi první máj a taky textíky jsou drobínek lechtivější, bude krystalka na blogu ve čtvrtek večer *mrk mrk mrk smajlík*

Dneska jsem nějakej zabržděnej. Nemůžu se rozjet. Potřeboval bych něco, co by mě nakoplo! Počkat ... co třeba tohle?!

Nekoukejte, kde co lítá a klikněte na obrázek!

...

...

JUP! Zabralo to. A jedeme znova!

Dnes ráno jsem se vydal nakoupit mezi naše důchodce, protože večer už by se mi nikdy nechce. Protože u ovoce/zeleniny ještě nestačili vitamínů chtiví zákazníci způsobit žádný výbuch (jindy to tam jak po výbuchu vážně vypadá), rozhodl jsem se, že tento týden budu žít zdravě. Nakoupil jsem si spoustu zeleniny, nový brambory pěkný a hrušky taky jsem vzal, a když už jsem byl doma, jal jsem se začít hned se zdravou snídaní. Vzal jsem tedy v německém Kauflandu zakoupený a v naší českolipské pekárně upečený moskevský chléb, ukrojil si dva plátky, namazal pomazánkou s Nivou a šel oprat zeleninu. Okurku jsem pečlivě opláchl vodou, uchopil do utěrky pevným to stiskem a otřel. Pak jsem vzal papriku, také jsem ji opláchl a rovněž jsem ji osušil drže ji pevným stiskem. Pak přišlo na řadu rajče. I to jsem opláchl, i to uchopil do utěrky pevným to stiskem ... Kuchyň jsem uklidil hned ráno, jen to tričko s kalhotama vyperu až večer.

Nadpis většinu vás zmate. Ale to je v pořádku. Chtěl jsem si jen připomenout, že se letos konečně naplnil jeden sen, jedna tužba některých filmových fanoušků. Patřím mezi ně. A i když tomu musely dopomoci až americké dolary + filmaři, drátů je víc než by dvěma pánům v letech slušelo (stále by zvládli mnohé i bez nich) a TOP HIT z toho nikdy nebude, můžu si odškrtnout jedno okýnko v deníku na stránce "Přál bych si - ostatní".

Oficiální trailer na The Forbidden Kingdom (02:07)

Jet vs. Jackie (00:41)

Pamatuju si, jak nám ve škole při hodinách němčiny a angličtiny kladli čas od času otázky na tělo (doslova) a dvě z nich jsem ze srdce nenáviděl. První byla "V jakém jste se narodili znamení?", což pro mě narozeného 23. září bylo dilema, protože každý rok je tomu jinak (dneska už vím, panna je to). A druhá otázka zněla: "Jakou máte barvu očí?".

Že na to přece musí být jedoduchá odpověď? Tak schválně!

Mám kliku, že se barva očí už nepíše do občanky/pasu :)

Dělám trochu pořádek ve fotkách v počítači a narazil jsem na jednu, kterou jsem chtěl na blog už jednou dát, ale nedal. Tak až teď. Když tu na píše máme tolik mamin (no dobře, i pár taťků), ať vidí, jak to vypadá, když si to doma někdo umí zařídit :).

Před dvěma týdny jsem si musel někde na těle zmáčknout tlačítko pro autodestrukční činnost, nebo co. Jsem horší než Pat a Mat. Ještě se mi ten otočený kotník ani nezhojil a už jsem si začal pořizovat další zářezy na těle. Asi bych na sebe měl podat trestní oznámení!

To jsem vám takhle v neděli chtěl jít dřív spát, jenže únava nikde. Tak jsem si z kuchyně přinesl pitivo, sedl si do ztemnělého obýváku, já vůbec mám takový blbý zvyk chodit v bytě po tmě, a pustil si do TV Futuramu. Že se podívám na jeden dva díly a pak půjdu do hajan. Viděl jsem čtyři. Ale to je jedno. Když jsem se dodíval, vypnul jsem DVD, TV, vzal do ruky půllitr s pitím (nealko podotýkám) a vyrazil směr postel. No jo! Jenže zkuste si bloumat po tmavém bytě po té, co jste zírali do zářící obrazovky. Copak o to, směr jsem trefil dobře, jen jsem si neuvědomil, že jsem dveře před tím napůl přivřel. Díky tomu jsem udělal pár kroků a BUM! Narazil jsem svým středem do jejich boku. Hlavou, stehnem, a rukou s půllitrem.

Soupis následků je tento: Nad obočím mám bouli, na stehně pravé nohy modřinu jak od biče. Půllitr v levé ruce explodoval při nárazu a proříznul mi nehet na palci tak šikovně, že vidím dovnitř prstu. Ale pozor, to ještě není všechno :).

V týdnu, přesněji řečenu v pondělí, jsem se kolegovi přátelsky posmíval, jakou že to virovou nákazu opět někde chytil. Ve středu už jsem věděl, protože jsem ji měl taky. Většinu dne je mi šoufl (znáte šoufl, ne? To je, když se vám zvedá kufr! Znáte kufr, ne? To jako víko ... no nic ...), v těle se mi pochroumal barometr a podivně mi stoupá a klesá tlak, o teplotě nemluvě, a na zadku mám otlačený prkýnko od záchodu. Přemýšlím, že bych si na příští týden mohl pořídit otřes mozku, nebo přivodit infarkt. Nebo se nechal přejet autobusem? Tak něco.

Abych nebyl jen negativista, sedíce na prkýnku ze mně vypadly zajímavé věci. Asi jsem objevil básnické střevo, či co, protože jak si tam tak včera sedím, veršuju! Zrovna jsem přemýšlel, jak se někteří mí blízcí rozhodli (opět) překopat můj design - "to si musíš koupit tohle a tamto, protože je to moderní, a taky tohle a tohle už se nenosí! A tamto je značkový, hele! A ty nový brejle si kup s těma černýma uzoučkýma obroučkama, to je taky moderní!" - a jak se mi hastrošovi z Nemanic a modnímu antitalentu daří (opět) unikat. Bylo to nějak takhle ...

Protože bylo dneska hezky,

tak jsem se přičesal a oblíknul si HISky,

obul se do najků, vyrazil do ulic,

sbalit holku jednu, nebo i víc!

A jak si to tak štrádím silnicí,

jede kolem mě vůz kropící,

a než já v najkách z cesty uskočil,

von mi HISky komplet promočil!

Tak místo jedný holky za druhou,

já domů kračím si to s ostudou,

ani ten den už se mi nezdá tak hezký,

když mám na prdeli přilepený HISky.

Tak jsem si před chvílí vzpomněl na měsíční free profi statistiky na navrcholu, které jsem vyzkoušel - a jak bývá mým dobrým zvykem se na ně od té chvíle vykašlal :). A tady je pár zajímavostí.

Stránku, odkud ke mně chodí nejvíc lidí, vlastní ... tramtadadááááá ... agentka 008 Masha! Buď má tedy Masha pohyblivou IP a chodí ke mně na návštěvu přes odkazy na svých stránkách, nebo jsem z toho jelen. Počkat ... já cejtím paroh ... ne, to je boule. Už jsem se lek! Každopádně, tímto Mashe gratuluji, posílám pozdrav ... zdravíčko ... a děkuji :). Hned v závěsu je Hablina, ale to se dalo čekat, protože naše Hospodyňka s přehledem vévodí celému píše a přidruženým adresám a válcuje v oblíbenosti i samotného Admina (pozn. pro admina-našeho-nejvyššího-amen; s tím já pochopitelně nesouhlasím, neb se říká cti otce svého i matku svou a ... tak vůbec) / (pozn. pro ostatní; no co no, tak jsem si šplhnul! To se vždycky hodí a navíc ... pssst, stejně ho za chvíli zavřou kvůli nějakým kuchyním nebo co ...).

Mimochodem, spousta lidí chodí přes odkaz v komentářích, takže kdo chce mermomocí víc lidí, komentujte, komentujte, komentujte.

Co jsem ovšem předpokládal do detailu je oblíbenost odkaziště www.pise.cz/sex a ostatních lomeno-sex rubrikou. Jste byli zvědavý na moje porno fotky, že jo prasáci! Dobře vám tak :). Ještě šulina vám budu ukazovat, css, pardon to je něco jinýho, tsssss! Ale opět, je to dobré, pokud chcete přilákat nové čtenáře. Tímto bych chtěl apelovat především na děvčata. Milá děvčata, na nových čtenářích není nic špatného a sem tam nějaká ta vaše pikantnější fotečka nebo video udělá divy! Teda hlavně se mnou, ale ... no nic. To je asi to jaro. Jdu si dát ledovou sprchu ...

... keigi si dává ledovou sprchu ...

... keigi si pořád dává ledovou sprchu ...

... keigi si ještě pořád dává ledovou sprchu ...

... keigi se utírá a hledá šul-ééé

Sranda je ale i s vyhledavači. Například, teprve včera jsem krátce připomněl první Service Pack k Windows Vistám a dneska sem odkázala vyhledávací fráze "service pack vista nelegální systém". To jen kdybych se delší dobu neozval, abyste věděli, že nejspíš bručím. Seznam mi sem dále dohazuje lidi, co hledají "soundtrack stryptýz". Kdy jsem o něčem takovém psal výbuch ... teda ví Bůh (případně Admi-náš-na-nebesích ... mrk mrk mňau) ... už jsem zpíše, teda zblblej!

Poslední zmínku věnuju Červené karkulce. Něco takového jsem napsal kdysi ze začátku blogu a pořád na tenhle článek naráží díky vyhledavačům několik lidí týdně. Jelikož tuším, že to nejspíš budou maminy hledající pro svá dítka nezbedná inspiraci pro večerní četbu, touhle pohádkou se raději neinspirujte. Máme spoustu pohádek, které ve vašich ratolestích zanechají hlubší dojmy než nějaká má ztřeštěnost. Já si třeba vzpomínám na krásnou pohádku od Jaromíra Erbena, kde sympatickému mladíkovi urvou hlavu, nebo na další skvost od Boženy Němcové, kde při cestě do kopce můžete razdva zkamenět, což vám neustále připomíná hluboký démonický hlas (na LP desce tedy). Stačí si ještě jednou přečíst předešlé řádky a vidíte, jak úžasně to s vašimi potomky v případě takových pohádek dopadnout.